MRKEV
KRMNÁ MRKEV (Daucus carota, ssp. Sativus). Plochy pěstování v posledních letech poklesly, pěstuje se sporadicky, odhadem na 100 až 200ha. V prvním roce vegetace vytváří dužnatý kuželovitý nebo válcovitě kuželovitý kořen a přízemní listovou růžici. Barva kořene je bílá, žlutá nebo oranžová.
Význam a složení:
Je využívána jako doplňkové dietetické krmivo. Kořeny krmné mrkve obsahují hodně sacharózy a fruktózy, které dávají mrkvi příjemnou chuť. Podíl bílkovin je vyšší než u jiných okopanin. Kořeny mrkve obsahují 14 - 15% sušiny a 0,7 - 0,8% bílkovin. Mrkev obsahuje mnoho vitamínů, zejména C, B1, B2, A a PP. Má také vyšší obsah nitrátů. Mrkev může být krmena v malých dávkách všem druhům zvířat.
Pěstitelské požadavky:
Krmná mrkev lépe snáší sušší počasí než krmná řepa. Do osevního postupu se zařazuje jako hlavní plodina, obvykle po obilnině. Nesnáší hnojení čerstvým chlévským hnojem, který podporuje praskání a hnití kořenů a jejich hořknutí. Po sobě by měla následovat nejdříve za čtyři roky.
MRKEV OBECNÁ (Daucus carota) je rostlina z čeledi miříkovitých, pěstovaná jako kořenová zelenina. Blízkým příbuzným mrkve je pastinák.
Poddruhy
Mrkev obecná pravá Daucus carota subsp. carota (syn. Daucus sylvestris Miller, 1768; syn. Daucus carota var. sylvestris (Miller) Hoffmann, 1791; syn. Daucus carota subsp. sylvestris (Miller) Schübler & Martens, 1834) - Původní divoká nešlechtěná forma mrkve. Kořen je tenký a bílý.
Mrkev obecná setá Daucus carota subsp. sativus (Hoffmann) Arcangeli, 1882 ex Schübler & Martens, 1834 (syn. Daucus carota var. sativus Hoffmann, 1791; syn. Daucus sativus (Hoffmann) Passerini, 1852 ex Röhling, 1812) - Sem patří všechny pěstované odrůdy mrkve. Od původní plané mrkve se liší zejména mohutností kořene. Barva kořene může být bílá, žlutá, oranžová, červená, nachová, fialová i vícebarevná (např. zvenku fialová, vevnitř oranžová nebo bílá).
Rozdělení odrůd
Odrůdy se dělí do několika základních skupin:
Typ Berlikum má větší, mohutné kořeny, válcovité až mírně kónické, s tupým zakončením.
Typ Flakee má velmi dlouhé, kónicky zúžené kořeny s širokou plochou hlavou.
Typ Chantenay má kratší kořen kónického tvaru.
Typ Nantes je pěstován nejčastěji – je to typická karotka.
Typ Parisian je krátký kulatý kořen.
Vzhled
Mrkev je dvouletá rostlina, která první rok svého života vytváří přízemní růžici listů a v mohutném hlavním kořeni shromažďuje živiny. Druhý rok vyžene lodyhu s okoličnatým květenstvím.
Výskyt
Rostlina pochází z jižní Asie, z oblasti Afghánistánu, Íránu a Pákistánu, kde ještě přežívají její divocí a nezkultivovaní zástupci a tvoří tak centrum diverzity druhu. Historie jejího rozšíření není zcela jistá; předpokládá se, že se v 10. století rozšířila do celé oblasti od Indie pro východní Středomoří. Ve 12. století se dostala až do západní Evropy a do Číny. V 17. století byla v Nizozemí vyšlechtěna její oranžová odrůda (pocházející z dřívější černé odrůdy), která je zde dnes rozšířena. V současné době se pěstuje na celém světě.
Divoké zástupce tohoto druhu můžeme objevit ve volné přírodě i v Česku.
Obsahové látky
Podrobnější informace naleznete v článku Seznam látek obsažených v mrkvi.
Obsahuje mnoho vitamínů a jiných užitečných látek, z nichž nejvýznamnější jsou β-karoteny – dimery vitamínu A zodpovědné za červenou barvu kořene. Dále je bohatá na vlákniny a antioxidanty. Po chemické stránce byla podrobně prozkoumána a v jejím kořenu a semenech bylo nalezeno několik set různých chemických sloučenin.
Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v syrové mrkvi.
| Složka | Jednotka | Průměrný obsah | Prvek (mg/100 g) | Průměrný obsah | Složka (mg/100g) | Průměrný obsah |
| voda | g/100 g | 90,7 | Na | 25 | vitamin C | 10 |
| bílkoviny | g/100 g | 1,4 | K | 170 | vitamin D | 0 |
| tuky | g/100 g | 0,3 | Ca | 25 | vitamin E | 0,56 |
| cukry | g/100 g | 7,4 | Mg | 3 | vitamin B6 | 0,14 |
| celkový dusík | g/100 g | 0,1 | P | 15 | vitamin B12 | 0 |
| vláknina | g/100 g | 2,4 | Fe | 0,3 | karoten | 12,5 |
| mastné kyseliny | g/100 g | 0,3 | Cu | 0,02 | thiamin | 0,10 |
| cholesterol | g/100 g | 0 | Zn | 0,1 | riboflavin | 0,01 |
| energie | kJ/100 g | 146 | Mn | 0,1 | niacin | 0,2 |
Použití
V kuchyni se používá pouze kořen.
Mrkev se může jíst syrová, vcelku jen tak po opláchnutí, nasekaná či nastrouhaná do salátů v kombinaci s jablky nebo cibulí, posypané petrželkou, pažitkou nebo ořechovými jádry, či tepelně upravená v polévce, játrové omáčce atd…
V polévkách bývá často kombinována s celerem a cibulí kuchyňskou.
Lékařství a léčitelství
Jako droga se sbírá její kořen (Radix dauci), semena (Fructus dauci) a výjimečně i nať (Herba dauci). Mrkev se používá v léčitelství jako močopudný a projímavý prostředek, při šerosleposti, močových kamenech a revmatických zánětech kloubů. Šťáva z kořene pomáhá také při ischemické chorobě srdeční. Mrkev obsahuje důležitou vlákninu a podporuje vylučování cholesterolu z těla. Pro úhradu vitaminu A je třeba sníst asi 50 g syrové denně, především v zimním a předjarním období.
V únoru 2005 bylo zjištěno, že látka falkarinol (falcarinol) obsažená v mrkvi může snižovat rozvoj rakoviny.
Zdroj: VFU.CZ, Wikipedie.cz
