8. Slintavka a kulhavka (SLAK)
Slintavka a kulhavka (SLAK) (anglicky: Foot and Mouth Disease (FMD), latinsky: Aphtae epizooticae) je akutní vysoce nakažlivé virové onemocnění sudokopytníků. Nejvnímavější k infekci je skot, prase a ovce. Člověk onemocní velice zřídka. Slintavka a kulhavka je jednou z nejnakažlivějších infekčních chorob na světě. Vylučuje se slinami, močí, trusem, mlékem a přenáší se kontaktem s nemocnými zvířaty, vzduchem (až na vzdálenost 300 km), dále pak mechanicky na povrchu zvířat, člověka, nástrojů či dopravních prostředků. Nemocnost dosahuje 100 %, úmrtnost je u dospělých zvířat nízká (do 5 %).
Hlavním klinickým příznakem jsou puchýře na jazyku, v dutině ústní, na mulci a na končetinách – paznehtech a spárcích. Puchýře během krátké doby nemoci praskají a na jejich místě zůstávají afty, jež mohou být kontaminovány bakteriemi. Pro zvířata jsou tyto léze bolestivé a v důsledku toho dochází k nadměrné tvorbě slin (slinotok), postižená zvířata skřípají zuby, vykazují apatii, nechuť k žrádlu, kulhají a ulehají. Selata, telata, jehňata a kůzlata mohou náhle hynout bez příznaků následkem myokarditidy.
Diagnostika se provádí pomocí metod jako je ELISA, virus neutralizační test, real-time PCR pouze v akreditovaných laboratořích. Terapie se neprovádí a preventivní očkování je zakázáno v celé EU od roku 1992. Pouze ve výjimečných případech při vzniku ohniska a nebezpečí rychlého šíření nákazy je povolena nouzová vakcinace zdravých zvířat kolem ohniska. Onemocnění se vyskytuje endemicky zejména v Asii, Africe a některých zemích Jižní Ameriky. Výskyt nemoci ve vyspělých zemích s vysokou koncentrací hospodářských zvířat může mít velmi dramatický ekonomický i sociální dopad.
Původcem slintavky a kulhavky je RNA virus z čeledi Picornaviridae, rodu Aphtovirus. Významnou vlastností viru je antigenní a imunologická variabilita, jež spočívá v existenci viru v různých sérotypech a subtypech. Na světě existuje celkem 7 sérotypů (A,O,C,SAT 1,SAT 2, SAT 3, ASIA 1). Inaktivace viru je možná při pH pod 6 či nad 9, dále pak vyschnutím či teplotou nad 60°C.
SLAK se přenáší přímým kontaktem s nemocným zvířetem a nepřímo přes kontaminované sekrety, exkrety, živé (na povrchu těla člověka, koček, psů…) či neživé přenašeče nebo vzduchem (ve formě aerosolu až 60km nad pevninou). Dospělá zvířata, která nákazu přežijí jsou 2,5 roku nosiči viru! Virus se replikuje primárně v dýchacích cestách, odtud se dostává do mízních uzlin a poté do krve. Napadá epiteliální vrstvy dutiny ústní, mulce, kuži vemene a nohou. Na napadeném místě vznikají puchýřky – vesiculy (do 48 hodin). Puchýřky praskají a virus se dostává do prostředí.
Příznaky: inkubační doba 2 – 14 dní. Nejvýraznější příznaky jsou u dojnic – horečka až 41 °C, zvýšené slinění, nervózně přešlapují – puchýře v mezipaznehtí (v extrémních případech až vyzutí rohového pouzdra), dutině ústní, na mulci a strucích. V chronických případech nastává snížení produkce, kondice a růstu.
Laboratorní vyšetření provádí pouze specializovaná, státní veterinární správou schválená, akreditovaná laboratoř. Vzorky k vyšetření odebírá pouze soukromý či státní veterinární lékař.V České republice je jedinou schválenou laboratoří pro diagnostiku SLAK pracoviště na Statním veterinárním ústavu v Praze. metod přímé identifikace se používá nejčastěji komplement fixační test, ELISA nebo izolace viru jeho kultivací na buněčných kulturách. V poslední době se však stále více začíná prosazovat molekulárně-biologická metoda real-time PCR.
Slintavka a kulhavka patří do seznamu tzv. nebezpečných nákaz dle OIE a zákona 166/1999, také se označuje jako povinně hlášená nákaza. Ohlašovací povinnost má chovatel, soukromý veterinární lékař a v případě laboratorního potvrzení SLAK má Státní veterinární správa povinnost ohlásit tuto skutečnost všem členským zemím EU. Terapie není známa. Léčba slintavky a kulhavky se neprovádí, preventivní očkování v EU je zakázáno. Bylo-li v hospodářství úředně potvrzeno ohnisko slintavky a kulhavky, nařídí KVS další ochranná a zdolávací opatření: vyhlášení a vymezení ohniska SLAK, ochranného pásma (poloměr nejméně 3 km vzdušnou čarou kolem hospodářství, obvykle celá obec) a pásma dozoru (poloměr nejméně 10 km vzdušnou čarou kolem hospodářství), utracení všech vnímavých zvířat v ohnisku (skot, ovce, kozy, prasata, faremě chovaná spárkatá zvěř), neškodné odstranění všech uhynulých a utracených zvířat dle pohotovostních plánů (nejčastěji spálení), neškodné odstranění všech živočišných produktů (maso, mléko, hnůj) a důsledná dezinfekce a deratizace. Ustájení nových zvířat je možné nejdříve za 21 dní po skončení závěrečné dezinfekce hospodářství. V ochranném pásmu a pásmu dozoru platí rovněž přísná opatření, zejména se sleduje zdravotní stav vnímavých druhů (kontrola teploty a aft), platí zde rovněž omezení přesunů zvířat a nakládání s živočišnými produkty.
