NEJVÝZNAMNĚJŠÍ INFEKČNÍ NÁKAZY OVCÍ

S možností cestování lidí i zvířat po celém světě dochází k významnému zvýšení rizika přenosu jak endemických infekčních onemocnění, tak možnost zavlečení nových exotických infekčních i parazitárních nemocí. Proto nabývá na významu nutnost zajištění biologické bezpečnosti (biosecurity). Biosecuritu z širšího hlediska lze chápat jako souhrn preventivních opatření směřujících k zabránění zavlečení nemocí zvířat mezi jednotlivými státy (externí biosecurita) a jejich šíření v rámci dané země.

K zavlečení „nové“ nemoci do chovu stačí jen jedno nemocné zvíře, a ke vzniku epidemie stačí jen jeden infikovaný chov.

V principu je možno říci, že biosecurita zahrnuje komplex preventivních opatření směřujících k zabránění průniku infekčního agens do chovu prostřednictvím osob (hygienická smyčka), zvířat (nakoupená zvířata, volně žijící zvěř, ptactvo, domácí zvířata, zvířata z výstav), osobních a nákladních vozidel (osobní automobily, nákladní auta pro přesun zvířat), technologických systémů a zařízení (technologie ustájení, krmení, napájení, odklizu exkrementů, větrání).

Moto „Prevence je levnější než léčba“, platí právě v biosecuritě. Podceňování jednotlivých opatření biosecurity se neprojeví okamžitě, ale až když to chovatel nejméně čeká. Infekční nebo parazitární onemocnění se většinou neprojeví současně u všech ovcí, ale dochází k postupnému promořování stáda, ti nejsilnější jedinci sníží svou užitkovost, ti nejslabší jedinci s nedostatečnou imunitou a špatnou kondicí většinou uhynou. Náklady na léčbu popř. odčervení se zvyšují, a tím se snižuje ekonomická rentabilita chovatele

Hlavní součásti individuálního plánu biosecurity v chovu ovcí (se zaměřením na určitá onemocnění):

- pochopit způsoby přenosu onemocnění

- nedopustit zavlečení nového onemocnění

- kontrola zdravotního stavu ovcí a rozpoznání příznaků,

- přijmout preventivní opatření 

Přehled nejvýznamnějších infekčních nákaz:

1. Paratuberkulóza ovcí

2. Parazitózy ovcí

2.1.     Endoparazitózy

2.1.1.  Motoličnatost

2.1.2.  Tasemničnatost

2.1.3.  Slezová a střevní červitost

2.1.4.  Plicní červitost

2.1.5.  Bunostomóza

2.2.     Ektoparazitózy

2.2.1.  Svrab ovcí

2.2.2.  Vši a všenky

2.2.3.  Klošovisost

2.2.4.  Myáze

3. Infekční příčiny poruch reprodukce (Chlamydióza, Toxoplasmóza, Kampylobakterióza)

4. Maedi-visna

5. Nakažlivé kulhání ovcí (nakažlivá hniloba paznehtů)

6. Enterotoxémie ovcí

7. Scrapie (klusavka)

8. Slintavka a kulhavka (SLAK)

9. Katarální horečka ovcí (Blue tongue disease)

10. Příměť pysková

11. Neštovice ovcí

Zdroje pro celou sekci:

1. Certifikovaná metodika, Zásady biosecuritychovech ovcí, Ing.Gabriela Malá Ph.D.,doc.MVDr.Pavel Novák,CSc.,Výzkumný Ústav živočišné výroby, v.i.i., Praha Uhříněves, 2011
2. Seminární práce Nejvýznamnější onemocnění ovcí, Radek Novák, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno Klinika chorob, červen 2006
3. Zootechnika
4. Které parazitární choroby ohrožují současné chovy skotu a ovcí na Šumavě, Karel Chroust, Šumava, 1999,č.1 Jaro 
5. Sříhání ovcí
6. Zemědělec - Zásady asanace v chovech ovcí
7. Hniloba paznehtů u ovcí, Modernizace výuky odborných předmětů, Reg. č. projektu: CZ.1.07/1.1.08/03.0032 
8. Enteric diseases of cattle, Dr.Donal O'Toole, 2010 ( )
9. Wikipedia - SLAK
10. Zootechnika  - Virová onemocnění
11. Wikipedia - Katarální horečka ovcí
12. Onemocnění malých přežvýkavců ,d.bGQ
13. Wikipedia - Neštovice ovcí