2. Parazitózy ovcí
2.1. Endoparazitózy
Silné parazitární invaze nezpůsobují pouze ztráty přímé (zvýšený úhyn, vyšší podíl konfiskovaných částí těla na jatkách a nižší kvalita masa), ale i ztráty nepřímé - snížení produkce (výrazně snížená užitkovost, především hmotnost odstavovaných jehňat), mají negativní vliv na reprodukci (výrazně snížená plodnost), způsobují zvýšenou vnímavost k ostatním onemocněním (zvýšený výskyt infekčních i neinfekčních chorob a sekundárně zvýšený úhyn). Nejpodstatnějšími parazitologickými nálezy jsou plicní, střevní a slezové červivosti, motolice a tasemnice.
2.1.1. Motoličnatost
V našich chovech ovcí se vyskytuje méně často než v minulosti. Původcem onemocnění jsou motolice Fasciola hepatica, Dicrocoelium dendriticum, které parazitují ve žlučovodech a v játrech, a Paramphistomum spp., parazitující v předžaludcích ovcí.
Motolice ke svému vývoji potřebují mezihostitele (vodní plže především plovatku malou). Vajíčka motolice se dostávají do vody, kde vzniká larvální stádium motolice miracidium, které napadá vodní plže, v nichž vznikají další larvální stadia motolice – cysty, sporocysty – redie – cerkarie. Cerkarie se dostávají ven z plovatky a encystují na vodních rostlinách – metacerkarie, které jsou pozřeny spolu s rostlinami hostitelem.Z dvanáctníku hostitele se dostávají do jater a žlučovodů , kde dospělí jedinci tvoří vajíčka.
Klinické příznaky onemocnění zahrnují výskyt průjmů, narušení funkce jater, zvětšení břicha, ikterus (žloutenka), anémii (chudokrevnost), otoky mezisaničí a zhoršení výživného stavu.
Diagnostika: pitva – u akutního onemocnění - krvácení v játrech, zvětšená játra s fibrinózními nálepy (bělavé). U chronického onemocnění – cirhóza jater, dilatované (rozšířené) vejcovody.
K léčbě se nejčastěji využívají individuálně perorálně aplikované benzimidazolové preparáty (albendazol, fenbendazol, mebendazol).
Jako prevence je vhodné odčervení před pastvou, vysoušení pastvin či situovat pastviny na taková místa, kde není přirozený zdroj vody.
2.1.2. Tasemničnatost
Způsobují ji tasemnice rodu Moniezia (M. expansa, M. benedení), jež cizopasí v tenkém střevě zvířete, dorůstají vněm až 8 cm denně a v dospělosti dosahují celkové délky až 4 m. Zralé články s vajíčky parazita odcházejí trusem, vajíčka se stávají potravou půdních roztočů čeledi Orobatidae, ti slouží ve vývojovém cyklu parazita jako mezihostitelé. K nakažení dalších ovcí (nejčastěji jehňat) dochází pozřením pastevního porostu s nakaženými roztoči.
Ke klinickým příznakům zjišťovaným u postižených zvířat patří výrazná ztráta užitkovosti a především průjmy, náhlé hubnutí, křeče a častý úhyn. Podstatný je i sekundární důsledek invazí, kterým je porušení střevní bariéry a rozvoj sekundárních bakteriálních infekcí, především enterotoxémie ovcí.
K léčbě se používají benzimidazolové přípravky, musí se podávat ve dvojnásobných dávkách.
2.1.3. Slezová a střevní červivost
Jejím původcem jsou druhy oblých červů parazitující ve slezu (Haemonchus contortus, Ostertagia circumcincta), druhy parazitující v tenkém střevě (Trichostrongylus vitrinus, 71 rugatus, T. culumbriformis, Nematodirus battus, N, fllicollis a Bunostomum trigonocephalum) a druhy parazitující v tlustém a slepém střevě ovcí (Chabertia ovina, Oesophagostomum columbianum, Trichuris ovis). Jejich délka je 1-5 cm, jsou vláskovitého nebo nitkovitého tvaru. Jejich vajíčka odcházejí trusem z těla zvířete, líhnou se z nich larvy schopné pohybu ve vnějším prostředí. Tyto larvy pak spasou další zvířata, vývoj probíhá bez mezihostitelů.
Nematodiróza je nejvýznamnější parazitózou způsobovanou střevními červy. Nejčastěji postihuje jehňata ve věku 6-10 týdnů. Vývoj na infekční stádium larvy (L3) probíhá ve vajíčku, které je vysoce rezistentní na vysušení a k nízkým teplotám, na pastvinách proto může přežívat až 1 rok. K největší vlně invazí dochází v našich podmínkách v období května a června, jsou ale běžně i u starších jehňat v období pozdního léta a podzimu.
Ke klinickým příznakům patří náhlý vznik akutního zánětu střev s profuzním průjmem, ztrátou chuti a rychlou dehydratací, anémie, malátnost, vyhublost, mezisaniční otoky (způsobené hypoproteinémií). Pokud se jehňata neléčí, hynou během 2-3 dnů. U jehňat, která invazi přežijí, se vyvine postinvazní imunita.
Ostatní střevní červivosti mají obdobné příznaky a následky jako tasemničnatost. Obě onemocnění mohou u ovcí probíhat současně. K léčbě se využívají benzimidazolové nebo ivermektinové přípravky.
2.1.4. Plicní červivost
Je to souhrnné označení pro parazitózy dýchacího ústrojí. Mají několik původců, nejčastěji z rodů Muellerius (Muellerius capillaris – plicnivka obecná) a Protostrongylus (Protostrongylus rufescens – plicnivka kozí), které patří mezi malé plicnivky. Jsou to malí vláskovití červi o délce až 4 cm, parazitují v průduškách plic. Mají složitý vývoj přes mezihostitele - suchozemské plže, do nichž larvy, které odchází s trusem vnikají a dospívají do vnějšího stádia. Způsobují lokální záněty plicní tkáně, vedoucí u postiženého zvířete k rozvoji kašle, ale i sekundárních bakteriálních onemocnění (především pasteurelózy jehňat). V trusu zvířat se při invazi nacházejí larvičky původce. K léčbě se využívají stejné přípravky jako při tlumení slezové a střevní červivosti.
Mezi velké plicnivky patří rod Dictyocaulus (Dictyocaulus fllaria), v současné době se v ČR nezjišťuje, je mu však třeba věnovat pozornost při dovozech plemenných zvířat, především z Velké Británie a Holandska.
2.1.5 Bunostomóza
Jedná se o invazní onemocnění zažívacího traktu mladých ovcí na pastvě. U ovcí je původcem onemocnění měchovec ovčí (Bunostomum trigonocephalum). Do organismu se dostává provrtáváním kůže nebo přes dutinu ústní. Poškozuje stěnu střev a saje krev. Příznaky jsou stejné jako střevní a slezové červitosti.
2.2. Ektoparazitózy
2.2.1. Svrab ovcí (prašivina)
Je to nakažlivé a rychle s šířící kožní onemocnění, projevuje se těžkým postižením kůže se zánětem a svěděním. Jeho původcem jsou mikroskopické roztoči zákožky rodu Sarcoptes (postihují zejména hlavu), Psoroptes - je pro ovce nejzávažnější (na krku, hřbetě, bocích a kořenu ocasu) a Chorioptes (obvykle u beranů v krajině spěnek tzv.končetinový svrab). Žijí na povrchu kůže, živí se tkáňovým mokem a výpotkem, způsobují silné svědění, otírání o různé předměty a především vypadávání vlny. Příznaky se projevují za několik dní až tři měsíce. Inkubační doba závisí na množství zákožek, prostředí a stavu zvířat. Přenos zákožky je buď přímý (klinicky a latentně nemocnými ovcemi) nebo nepřímý (z prostředí ovčína nebo prostřednictvím ovčáckého psa či člověkem). Diagnostika je založena na mikroskopickém vyšetření tkáně získané seškrabem na okraji kožního ložiska. Léčba se provádí ivermektinovými injekčními přípravky nebo koupelemi, případně lokálním ošetřením syntetickými pyrethroidy. Prašivina je vysoce nakažlivé onemocnění a její výskyt podléhá povinnému hlášení.
2.2.2. Vši a všenky
Jejich výskyt se zjišťuje zejména v zimním období při ustájení v ovčíně. Tito parazité zneklidňují chovaná zvířata nabodáváním jejich pokožky. Při jejich výskytu se využívají stejné preparáty jako při výskytu svrabu.
2.2.3. Klošovitost
U ovcí je to poměrně častá ektoparazitóza. Způsobuje ji asi 5-7 mm velký kloš ovčí (rod Melophagus), jenž celý svůj vývoj prodělává v rouně. K jeho šíření dochází kontaktem mezi zvířaty. Jsou to krev sající mouchy s typickým hnědě zbarveným kožovitým tělem, které je pokryté silnými tmavými chlupy. Okřídlení jedinci aktivně vyhledávají hostitele, na kterém se ukrývají do srsti na krku, v podbřiší, na vnitřní straně končetin, zvlášť v loketní a bederní jamce, ale i v uších. Význam klošů spočívá především ve zneklidňování zvířat sáním krve, což se v konečném důsledku může projevit snížením tělesné hmotnosti o jeden až tři kilogramy, sníženou produkcí mléka (až o 1,25 kg na ovci) a kvalitou vlny. K terapii klošovitosti se používají stejné přípravky jako při léčbě svrabu, za nejúčinnější se považují koupele ostříhaných ovcí. Vhodný je i plošný postřik zvířat a celé stáje syntetickými pyrethroidy v době krátce po roční stříži a 1 x ročně použít injekční ivermektiny v době před obahněním.
2.2.4. Myiáze
Tímto termínem se označuje napadení (obvykle pasených) ovcí larvami hmyzu. Napadání samičkami (většinou) bodavého hmyzu, např. ovády, muchničkami, komáry a bodavými mouchami, ovce vzhledem k pokryvu kůže vlnou neobtěžuje tolik, jako např. skot, přesto je výskyt myiáze u ovcí velký zdravotní problém, nezřídka vedoucí i k úhynu postiženého kusu. Bodavý hmyz může způsobovat alergickou reakci nebo např. při napadení kůže vemene může způsobit takovou predilekční iritaci, která vede až k parenchymatózní mastitidě při následující laktaci. Mezi tzv. pravé myiáze patří i střečkovitost, ta se však v současné době v podmínkách našeho chovu ovcí běžně nevyskytuje. Střečkovitost u ovcí způsobuje Oestrus ovis Je to šedožlutá, chlupatá, živorodá dvoukřídlá moucha o velikosti 10 – 12 mm. Samice nalétá na slunci nad stáda a klade do blízkosti nozder živé larvy = larvy I. stádia – putují do nosní dutiny. Larvy I.stádia mají háčky, kterými se zachytí na nosní sliznici a po měsících se z nich vylíhnou larvy II. Stádia. Ty putují do paranazálních dutin, kde se přemění v larvy III.stadia a putují zpět do dutiny nosní, odkud vypadávají na zem. Larvy III.stádia jsou velké 2,5 – 3 cm, provrtávají se do půdy a přeměňují se v kukly, ze kterých se za 18 – 22 dnů líhne imago
Nejzávažnější zdravotní problémy způsobují larvy much (např. rodů Lucillia, Calliphora). Z nakladených vajíček se vyvíjejí larvy za 8-24 hodin ve velkém počtu v drobných rankách a oděrkách kůže, v místech chirurgických zákroků (např. při kupírování ocásků a označování zvířat), ale i na neporušených sliznicích, nejčastěji v krajině řitního otvoru a vulvy, případně na kůži kořene ocasu, zejména v místech s dlouhou vlnou znečištěnou močí a trusem a zapařenou (často průjmovou stolicí znečištěná vlna). Larvy se pevně za pomoci šroubovitého pohybu a proteolytických enzymů přichycují v kožní tkáni, velmi často navozují i sekundární bakteriální infekci a těžký zánět kůže, což vede k celkové sepsi až úhynu zvířete.
Léčba je založena na individuálním ošetření. To musí zahrnovat důkladné ostříhání vlny v postižené krajině, odstranění larev a ošetření ložiska dezinfekčními, antibiotickými a insekticidními přípravky, často též celkové podání antibiotik.








