6. Enterotoxémie ovcí

Enterotoxémie ovcí je v našich podmínkách v současné době suverénně největším zabijákem jehňat v období jejich 2.-9. měsíce života. Projevuje se náhlou ztrátou zájmu o okolí, křečemi a dalšími nervovými příznaky, možným profuzním průjmem a rychlým úhynem. Postižena jsou zpravidla ta nejlepší jehňata v chovu. Nemocnost v chovu je velmi vysoká, blíží se 100 %, mortalita bývá i při té nejlepší péči minimálně 70 %. Této pohromě lze zabránit pouze za předpokladu kvalitní krmné dávky (pastevního porostu), správného managementu stáda a především preventivní vakcinací. V případě enterotoxémie neexistuje žádná účinná a efektivní léčba!

Enterotoxémie je způsobena bakterií Clostridium perfringens, typ C a D. Tyto kmeny mohou za určitých podmínek začít produkovat toxiny, které způsobí vývoj klinických příznaků enterotoxémie a zpravidla i rychlou smrt postižených zvířat. Tato bakterie je běžně přítomna ve střevě a výkalech většiny klinicky zdravých ovcí v naprosté většině našich stád. Velmi zjednodušeně se dá říci, že pokud nejsou zvířata chráněna protilátkami získanými vakcinací a dojde k předávkování bílkovinami z krmiva (dobrý pastevní porost s vyšším podílem plazivého jetele, případně přídavek doplňkové krmné směsi), zvířata nevyužijí všechny přijaté bílkoviny, část jich zůstává ve střevě a dojde k rychlému pomnožení patogenních kmenů Cl. perfringens. Namnožené bakterie ve střevě pak produkují toxin, který se ze střeva vstřebává do krve a zvíře otráví a zabije.

V chovu s existencí této bakterie si jehně osadí střevo tímto patogenem hned při prvním napití mleziva, protože je běžně přítomna v prostředí, tedy i na kůži struků matky. Ve střevě jehněte pak bakterie čekají na „příležitost", té by se ale při správném řízení zdravotního programu stáda a správně sestaveném vakcinačním programu neměly nikdy dočkat.

Enteroxémie může probíhat ve třech formách - perakutní, akutní a subakutní.

Perakutní průběh je charakterizován náhlým úhynem. Dochází k němu velmi rychle - během 1 až 2 hodin a zpravidla se nestačí vytvořit žádné klinické příznaky (s výjimkou vysoké teploty 41-42 °C). Tyto průběhy jsou charakteristické především pro infekce bakteriemi Clostridium perfringens, typ C, nebo Clostridium sordeli a postihují nejen jehňata, ale i dospělé ovce základního stáda bez rozdílu stáří.

Akutní průběh je nejčastějším klinickým obrazem enterotoxémie. Je charakteristický náhlým vznikem břišní bolestivosti, křečí, vysokými teplotami (41-42 °C), sliněním, nervovými poruchami (ulehnutí na bok, neschopnost pohybu, plovací pohyby, vrzání zubů a kmitání očí). Zvíře během 2-8 hodin hyne. Akutní průběhy jsou způsobeny především bakteriemi Clostridium perfringens, typ D, a postihují hlavně jehňata ve věku 3-6 a 8-9 měsíců.

Subakutní průběh. U zvířat, která přežijí déle, se může vyskytnout průjem, který je charakteristický pro subakutní průběh. Průjem je profuzni, vodnatý a odporně zapáchá. Rychle dochází k dehydrataci, únavě a vysílení, zvíře během 2-5 dnů uhyne.

Jedinou spolehlivou prevencí enterotoxémie je vakcinace. Vakcinují se březí bahnice před obahněním a jehňata již od 8 týdnů věku.