FRANCOUZSKÝ JEZDECKÝ KŮŇ

Oficiální název tohoto plemene je Cheval de Selle Francais, ale ten se používá teprve od prosince roku 1958. Do té doby se tito koně nazývali prostě francouzští polokrevníci, nebo anglonormani.

Základem plemene jsou všestranní a otužilí normandští koně, kteří byli již v 17. století ovlivňováni hřebci německého, arabského a berberského původu. Normandští šlechtili jednak rychlé tažné koně, kteří se stali základem francouzského klusáka a jednak koně jezdecké, těžšího normandského koba a rychlého jezdeckého koně. Právě tyto rychlé koně dále šlechtili za přispění arabské krve a od roku 1830 je cílevědomě zlepšovali anglickými plnokrevníky, polokrevníky a norfolskými klusáky.

Výběrový chov francouzského jezdeckého koně byl zahájen počátkem 20. století, v roce 1922 byla založena plemenná kniha koní, tehdy ještě nazývaných anglonormani. Předkové těchto koní byli vysloveně užitkoví a pracovní, teprve koncem 19. století byla věnována velká pozornost vyšlechtění sportovního koně, dobrého skokana a steeplera. Do vývoje zasáhla první světová válka, kdy došlo k podstatnému snížení stavů chovaných normandských klisen a pochopitelně i k všeobecným ztrátám zvířat a omezení chovu. Přesto se podařilo základ plemene udržet a chov znovu rozvinout, zejména proto, že o plemeno projevila zájem armáda. Následkem toho došlo za druhé světové války k velkým ztrátám, ale záhy po skončení poválečných obtíží se v chovu prosadili z Anglie dovezení hřebci Ultimate a Furioso. Poslední z nich přispěl svým dílem k zlepšení vzhledu a tělesné stavby a předával své výborné chody. Jeho potomci jsou skokani světové třídy. Působil v Le Pin jako plemeník až do roku 1970.

Francouzský jezdecký kůň nepředstavuje ustálené plemeno, chová se v různých typech podle zaměření. Do chovu se stále zařazují jak angličtí plnokrevníci, tak angloarabi nebo francouzští klusáci.

POPIS

Francouzský jezdecký kůň je silný a výkonný, má příjemnou povahu, je velmi inteligentní, učenlivý a všestranný. Chová se v několika typech. Menší typ měří v kohoutku nejvýše 150 cm, velký 163,5 cm. Ideální obvod hrudi je 180-190 cm, obvod holeně 20-21 cm, u těžšího typu až 23 cm. Vedle dvou již zmíněných typů se chovají ještě další, těžší, z nichž malý měří 163 cm a větší až do 170 cm.

Hlava francouzského jezdeckého koně je úhledná, s rovným profilem, širokým čelem a daleko rozestavenýma očima. Dlouhé uši jsou pohyblivé, svalnatý krk dlouhý a elegantní, trup svalnatý, hřbet delší, záď rovná a široká. Silné, dostatečně dlouhé končetiny, mají bezvadné čisté klouby, silná hlezna a chod je velmi pružný. Povoleny jsou všechny barvy, ale čisté a výrazné mají přednost. Obvyklé zbarvení je ryzé, častí jsou i hnědáci. Hříva a ocas jsou poměrně řídké a upravují se, ocas se krátí po hlezna. Nejušlechtilejší ze všech typů francouzského jezdeckého koně je dostihový lehký typ s vysokým podílem krve plnokrevníka, jemuž se podobá i vzhledem.

Tito koně jsou velmi vitální a odvážní, v jejich povaze se projevuje vliv anglického plnokrevníka, takže jsou značně temperamentní, někdy méně snášenliví a zejména hřebci jsou osobití. Patří však mezi nejlepší parkurové koně a díky své učenlivosti zvládnou prakticky všechny úkoly, včetně drezúry, přespolních jízd a dostihů.

VYUŽITÍ

Francouzský jezdecký kůň je odvážný, výborný skokan a hodí se jako hunter, ačkoliv se ve své vlasti takto užívá jen málo. Dlouho sloužil ve francouzské armádě a z těchto dob si uchoval velkou odvahu, odolnost a vytrvalost, takže se osvědčuje i u jízdní policie. Dnes je především oblíbeným společníkem při rekreačním ježdění, právě pro dobrou povahu a univerzální použití. Protože má pěkný vzhled a elegantní chody, uplatňuje se v reprezentaci, při státních i soukromých slavnostních příležitostech.

Jako skokani jsou francouzští jezdečtí koně bezkonkurenční a v některých liniích se objevují i vynikající klusáci, protože francouzský klusák, dnes samostatné plemeno, s ním má společné předky a dosud se někdy zařazuje do jeho chovu.

Původní normanští koně byli převážně univerzální pomocníci, norfolkští klusáci zase lehkým tažným plemenem. Dnešní francouzský jezdecký kůň je však ryze sportovní a nachází široké uplatnění v různých typech jezdeckých soutěží a závodů. Odchovy se plánovitě dělí na lehké koně dostihové, kteří se účastní dostihů pro jiné koně než anglické plnokrevníky, na těžší a odolnější pro steeplechase a na koně skokové pro parkury a soutěže. Právě proto je stále povoleno křížení s anglickými plnokrevníky, klusáky, araby nebo angloaraby, takže lze získat koně s požadovaným sportovním zaměřením. Mnozí francouzští koně jsou úspěšní v military a v terénních jízdách. Tam, kde se udržela tradice loveckých štvanic, se francouzští jezdečtí koně cvičí k těmto účelům podle tradičních, velmi složitých pravidel. V některých hřebčínech se předvádějí i tradiční prvky vysoké školy nebo jiné zajímavé formy výcviku koní, protože ukázky schopností zvířat a dovednosti cvičitelů vzbuzují stále větší zájem veřejnosti.