DALESKÝ PONY je původní plemeno ze severovýchodní Británie. Choval se výhradně na východních svazích Pennin v Northumberlandu a v severním Yorkshiru. Zřejmě je potomkem keltských poníků, kteří se dokonale přizpůsobili drsnému, skalnatému prostředí. Teprve v posledních sto letech ovlivnil jeho chov welsh pony, který poněkud vylepšil vzhled a chody dalesů.

Dalesové se po staletí příliš nezměnili, byla to všestranná pracovní zvířata, používaná k tahu, jízdě i zemědělským pracím. V 17. a 18. století pracovali hlavně jako soumaři. Jejich pracovní schopnosti byly velmi oceňovány, ale teprve v 19. století se začala věnovat větší pozornost jejich sportovnímu využití. Dalesští poníci byli velmi silní, vytrvalí, skromní, ale rozhodně ne rychlí. Osvědčovali se nejvýše jako koně cestovní, v kroku nebo pomalém klusu. V 19. století byl do Dalesu dovezen hřebec welšského koba jménem Comet. Byl to skvělý klusák, který dosahoval v klusáckých závodech mimořádných výsledků, a to i při značném zatížení. Ten byl použit v chovu s místními klisnami a řadu svých dobrých vlastností předal potomkům. Do chovu se koncem století zavedli i těžcí clydesdalové, ale neosvědčili se a jejich vliv brzy vymizel, nejvýše se dochovaly bílé odznaky.

V 50. letech 20. století chov dalesů značně upadl a plemeno bylo ohroženo vyhynutím. Naštěstí se právě v té době objevil zájem o turistiku na koních, pro kterou se poměrně vysoký a velmi silný dales (bez námahy uveze 100 kg) znamenitě hodí. To mu dopomohlo k novému rozkvětu.

POPIS

Dales je typický pony velkého robustního formátu, s dlouhou hlavou i hřbetem a mohutnou zádí. Je to kůň známý silou a spolehlivostí, poměrně skromný, klidný, vnímavý a ovladatelný. Jako pracovní kůň je vynikající.

Daleský pony je na poníka značně vysoký, v kohoutku měří 140-144 cm, je tedy větší než jeho příbuzný fellský pony. Zbarvení je zpravidla vrané, bývá to však i hnědák nebo tmavý hnědák. Vzácně se u něj objevují bílé znaky, které jsou však nežádoucí, připouští se jen malá hvězda a bílé spěnky nebo korunky. V žádném případě nejsou přípustné lysiny nebo lucerna, podkolenky ani světlá kopyta. Jako všichni poníci má velmi bohatou hřívu a ocas a na nohách je dosti dlouhý a hustý rous, zčásti kryjící i kopyto. Poměrně dlouhá hlava má malé, špičaté uši a velmi pohyblivé chřípí. Mimořádná síla koně se projevuje i v robustní svalnaté pleci a mohutné zádi, poněkud měkčí hřbet není na závadu. Hrudník je velmi hluboký, s velkým obvodem, žebra dobře klenutá. Také bedra jsou široká a dobře vázaná. Končetiny nejsou příliš silné, ale obvod karpu by neměl být menší než 20 cm a klouby jsou ploché. Kvalita kopyt je vynikající. Moderní dales se od původního typu i od odchovů ovlivněných clydesdalem liší vynikající kostrou, korektním postojem a velmi tvrdými, tmavými kopyty.

Na rozdíl od mnoha poníků, kteří jsou poměrně svéhlaví a svérázní, je dales velmi citlivý, klidný a ovladatelný. Je to mimořádně pracovité zvíře, které je schopné obstát v každé situaci. Jeho horský původ se projevuje hlavně v neobyčejně jistém kroku a výborném orientačním smyslu. Díky své vytrvalosti může absolvovat i velmi dlouhé jízdy.

VYUŽITÍ

Tento pony vznikl jako ryze pracovní plemeno a vysoce užitkové vlastnosti si přes všechny změny uchoval. Původní poníci byli všestranní, sloužili jako koně jízdní, tažní, soumaři i zemědělští pracovníci, pracovali pod širým nebem za každého počasí. Postupně se využití vyhraňovalo a dalesové se uplatňovali především tam, kde bylo za potřebí velké síly. Jako soumaři údajně běžně nosili metrákové náklady. S rozvojem těžby cínu, uhlí a ostatních surovin se tito silní poníci stali pracovníky v dolech i v dopravě na povrchu.

Dnes je daleský pony spíše zvířetem sportovním, uplatňuje se v tahu i v jízdě, hlavně v turistice.