CLEVELANDSKÝ HNĚDÁK je z původních plemen chovaných ve Spojeném království nejstarší. Jeho předek chapman (známý také pod názvem vardy), byl soumarský kůň s černou hřívou, ocasem a končetinami. Ve středověku se choval ve Wapentake of Langbaurgh, v oblasti odpovídající dnešním severovýchodnímu Yorkshiru a Clevelandu. Od vlády Jiřího II. (1727-1760) se Clevelandský hnědák těšil královské ochraně a jeho plemenná kniha byla zveřejněna v roce 1884. Dodnes má toto plemeno stálé místo v královských stájích.

K základnímu stádu chapmanů byli přikřížení berbeři, andalusané a nejstarší angličtí plnokrevníci. Především zmiňovaný berber měl velký vliv na formování clevelandského hnědáka. Tak vznikl výkonný a všestranný pracovní kůň, hnědák pěkného zevnějšku, pojmenovaný podle Clevelandské pahorkatiny, oblasti, kde byl zušlechtěn. Drsné podnební kraje, zejména tuhé zimy, přispěly k silné konstituci tohoto koně.

Clevelandský hnědák si uchoval po svém kupeckém předkovi sílu a vytrvalost, končetiny bez rousů, protože ty by mu v kraji s těžkou jílovou půdou byly na obtíž, ale získal větší výšku a vznosnější postavu. Plemenná kniha byla založena v roce 1884, ale již od konce 18. století se cleveland chová čistokrevně, bez jakýchkoliv příměsí cizí krve. Právě stabilita a spolehlivost tohoto plemene byly důvodem, proč se vyváželo do mnoha evropských zemí, aby zlepšilo tamní plemena.

Byl to nejlepší a nejsilnější kočárový kůň své doby a dodnes má zajištěné místo v královských stájích. Později sloužil i v zemědělství a k tahu těžkých nákladů na jílovité půdě, ale také jako výborný lovecký kůň. Po 2. světové válce však chov clevelanda upadl a v roce 1962 existovali jen čtyři čistokrevní hřebci v celém Spojeném království. Plemeno zachránila královna Alžběta II., která koupila hřebce Mulgrave Supreme, jenž měl být prodán do USA. Chov byl oživen a za 15 let již měla Velká Británie 36 čistokrevných hřebců. Plemeno se dále rozvíjí především jako výkonný sportovní kůň, uplatňující se v mnoha různých oborech.

POPIS

Clevelandský hnědák je mohutný, ale velmi pohyblivý kůň. Je to tmavý hnědák a jinou barvu nesmí mít. Má bohatou černou hřívu i ocas, černé končetiny a nesmí mít žádné odznaky. Srst je přiléhavá, sytého odstínu a má vysoký lesk. Přestože se během vývoje jeho exteriér neobyčejně zlepšil, uchoval si všechny klady spolehlivého pracovního plemene. Nikdy nebyl ovlivněn chladnokrevnými koňmi a nejvýznačnější vliv, který se u něho projevil, je podíl berberské krve. Po španělských předcích má úhlednou hlavu s mírným klabonosem, pěknýma výraznýma očima a pohyblivýma, dosti dlouhýma ušima. Má mohutný klenutý krk, svalnaté plece, výrazný kohoutek a zejména u klisen trochu dlouhý, někdy měkčí hřbet. Hrudník je hluboký, žebra dobře klenutá a záď svalnatá, pěkně zaoblená, i když mírně spáditá a dlouhá.

Suché a čisté končetiny jsou bezvadné, dostatečně silné pro práci v jílovité půdě. Rohovina kopyt je tvrdá, kvalitní a jejich velikost odpovídá mohutnosti koně. Klouby jsou velké a pevné, holeně poměrně krátké. Výraz je příjemný a inteligentní. Výška v kohoutku je 163-168 cm.

Tento původně tažný kůň má velmi dobrou, spolehlivou povahu. Je klidný, poslušný a učenlivý a dovede rychle reagovat i v obtížných podmínkách. Je to jedno z mála plemen koní, které obstojí na těžkých rozbahněných cestách i s nákladem a přitom dovede udržet přiměřenou rychlost. Byl dlouho oblíbeným kočárovým koněm, ovšem na upravených silnicích byl pomalejší než později vyšlechtěný yorkshirský kočárový kůň. Je také výborným a spolehlivým skokanem a pod jezdcem podává v terénu dobrý výkon. Díky přívětivé povaze a trpělivosti se osvědčuje i jako všestranný rodinný kůň, který přilne k lidem a při dobrém výcviku toleruje i děti. Je však i odvážný a má pevné nervy. Jeho velkou předností je, že není lekavý a dobře snáší střelbu.

VYUŽITÍ

Clevelandský hnědák původně sloužil jako tažný a kočárový kůň a prosadil se i jako reprezentační karosier do královských hřebčínů. Později pracoval v zemědělství, kde se znamenitě osvědčil. Zejména v severovýchodní Anglii s těžkými jílovitými půdami se dodnes vysoce oceňuje jak při zemědělských pracích, tak v lehkém tahu. Síla a obratnost tohoto plemene se prosazuje i při vozatajských soutěžích. Není to pouze spolehlivý tahoun, ale hlavně bystře reaguje a v kritických okamžicích uplatňuje svůj nezdolný smysl pro rovnováhu.

Je to ale i plemeno předurčené pro jízdu již vysokým kohoutkem a vyrovnanými chody. Používá se také jako lovecký kůň, protože se tak dobře pohybuje v těžkém terénu, výborně skáče přes přírodní překážky a nevadí mu střelba a další zvuky. Pro vrcholové soutěže se kříží s plnokrevníky. S těmito kříženci se vévoda z Edinburghu účastnil mezinárodních vozatajských soutěží. Uplatňují se také jako vrcholoví skokani a zvlášť kvalitní hunteři. Cleveland byl předkem rychlejšího yorkshirského kočárového koně a koní poštovních a podílel se na zušlechťování bavorského teplokrevníka a dalších plemen v Evropě i v Americe. Přesto je to plemeno chované především ve Velké Británii. Kříženci clevelanda se v poslední době osvědčili také jako policejní koně především pro svou sílu a stabilní, dosti tvrdou povahu.

Clevelandští koně byli ještě za Rakouska chováni i v Kladrubech, ale výsledky nebyly dobré, proto byl chov roku 1918 zrušen.

Zdroj: Horses Online