AUSTRALSKÝ HONÁCKY KŮŇ

První koně připluli do Austrálie z jihoafrického Kapska. Postupně jich bylo dováženo stále více, hlavně angličtí plnokrevníci a arabi. Díky těmto plemenům vznikl waler, vyšlechtěný v Novém Jižním Walesu. Potomkem těchto prvních koní je americký honácký kůň, odvozený od walera a importovaných plemen koní a rovněž brumby, zdivočelý kůň australského vnitrozemí.
Toto původní australské plemeno je obdobou dobytkářských koní Severní a Jižní Ameriky. Je to tvrdý pracovní kůň s vlohami pro práci s pasenými stády, vytvořený na základě dovezených plemen, mimo jiných i severoamerického kovbojského koně quartera, a to po druhé světové válce. Tito koně dál nosili název původnějšího typu, walera, ač s ním neměli mnoho společného. Teprve v roce 1971 dostali dnes používané jméno, ale někdy se dosud mylně označují jako waleři.
Australský honák má jen nepatrný podíl vnitrozemských honáckých koní a poníků, je zušlechtěn angloaraby, quarterem, peršerony a anglickými plnokrevníky. Je to spíše typ než ustálené plemeno, i když se nyní na jeho upevnění usilovně pracuje (Australian Stock Horse Society). Pracovní schopnosti jsou však dosud považovány za důležitější než exteriér a povaha koně.

POPIS

Australský honácký kůň je poněkud nevyrovnaný, ale v poslední době se jeho vzhled stále zlepšuje a stále více se prosazuje vliv anglického plnokrevníka. Vlastnostmi a typem připomíná kvalitního huntera, je přirozeně vyvážený, má jisté chody a dokonalý pohyb v terénu. Vyniká rovnováhou, orientací a vytrvalostí, je to perfektní kůň do drsné přírody. Přikřížením amerického quartera získal rychlost, obratnost a také skokové schopnosti, takže se postupně vyrovnává někdejšímu proslulému walerovi. Zdědil také vlohy k práci s dobytkem, ale dnes se již uplatňuje i jako všestranný jezdecký kůň a k těžké práci se využívá v menší míře než v poválečných letech. Přesto si zatím své výborné vlastnosti uchovává, zejména odolnost vůči horku, skromnost a velmi pevné zdraví. Je schopen unést značnou váhu (100 kg), a to i na velké vzdálenosti v neschůdném terénu. Kůň je neuvěřitelně vytrvalý, jako byli i jeho předchůdci. Roku 1917 přešli australští jezdci z Allenbyho jezdeckých jednotek 274 km na 4 dny při teplotě 37,8 °C.
Australský honácký kůň může měřit v kohoutku 152 až 165 cm, ale i více, pokud je souladný. Vzhledem připomíná plnokrevníka s hrubší hlavou a krátkýma, velmi pohyblivýma ušima. Typickou vlastností jsou široké a velmi pohyblivé nozdry, důležité pro dobrý výkon v horkém a prašném prostředí. Povoleny jsou všechny barvy, i když hnědá je nejčastější. Kůň má výrazný kohoutek, dlouhý a svalnatý krk, hluboký hrudník, hřbet a bedra mocně osvalené. Zvlášť silná je záď s nízko nasazeným ocasem a největší důraz se klade na kvalitu nohou a tvrdost a správné utváření kopyt. Mnozí koně mají ještě strmé spěnky, takže jízda na nich není příliš pohodlná, ale i to se rychle mění.
Australští chovatelé usilují v poslední době o to, aby se honácký kůň vyrovnal někdejšímu walerovi i po povahové stránce. Waleři byli totiž proslulí skvělým charakterem, ochotou, pracovitostí a přátelským vztahem k člověku. 
Honácký kůň je nesporně inteligentní a všestranné zvíře, učenlivé a schopné, avšak značně temperamentní a povahově dosud nevyrovnané. To plyne i z rozdílného využití. Koně pracující v tvrdém terénu se stády jsou samozřejmě mnohem soběstačnější a tvrdohlavější než čistě jezdečtí koně určení k rekreačnímu ježdění. Obecně však platí, že australský honácký kůň nemívá špatnou povahu a není zlomyslný ani úskočný.

VYUŽITÍ

Rychlý růst mechanizace a motorizace snižuje počty honáckých koní pracujících na ovčáckých stanicích a farmách. Avšak rozhodně nejde o naprostý ústup koní. Stále se zvyšuje zdatnost a všestrannost zvířat a důrazněji se prosazují v nejrůznějších rekreačních a herních aktivitách. Je zajímavé, že stoupá využití těchto koní zejména v turistice na koni a v dálkových jízdách, patrně pro jejich orientační schopnosti a neúnavnost. Ačkoliv se v Austrálii chovají i čistokrevní američtí quarteři, australský honácký kůň si udržuje před nimi předstih i v místní formě westernového ježdění.

Zdroj: Horses Online