autumn-cows.jpgautumn-agriculture.jpgautumn-Vines.jpgautumn-fields.jpg

Husy

Husy jsou chovány zejména pro maso, husí játra, sádlo, peří a vejce. Některé plemena byla speciálně vyšlechtěna pro potlačování plevelů (americká bavlníková husa) nebo pro husí zápasy (např. štajnbašská bojová husa).

Výsledkem dlouhodobého šlechtění bylo vyšlechtěno několik stovek plemen husy domácí. Na domestikaci hus se podílelo několik divokých druhů hus. V Evropě to byla husa velká (Anser anser), v Asii husa labutí (Cygnopsis cygnoides). Některá plemena hus mají v původ v obou druzích (některá ruská plemena, štajnbašská bojová husa).

Polodomestikovány byly také berneška velká a husice egyptská.

Dělení plemen podle velikosti (hmotnosti)

lehká - česká bílá husa, husa labutí

střední - landeská husa

velká - tulouská husa

 

HUSY DOMÁCÍ

Husy domácí pocházejí podle anglického přírodovědce F. E. Zeunera (1963) hned z několika druhů divokých předků, avšak o zdomácnění některých z nich můžeme dnes pouze spekulovat, protože nás k tomuto závěru vedou jen sporé indicie. Podle tohoto vědce byly tedy domestikovány tyto divoké druhy: v Evropě a severní Africe husa velká a husa běločelá, v Asii husa labutí a v Africe husice egyptská. V zoologické systematice řadíme divoké husy k řádu vrubozobých (Anseriformes), čeledi kachnovitých (Anatidae), a druhu hus (Anser) resp. k druhu husic (Alopochen) u husice egyptské.

Pojďme si tedy jednotlivé druhy divokých hus přiblížit a podívat se, jakým způsobem asi probíhala jejich domestikace.

 

PŘEDKOVÉ HUSY DOMÁCÍ

HUSA VELKÁ (Anser anser)

Husa velká hnízdí od stepního pásma až po tundru, ve střední Asii až do 3000 m. n. m. Mozaikovitost hnízdního areálu se vysvětluje vymizením hus z původního souvislého areálu důsledkem bezohledného lovu, vybírání vajec a likvidací mokřadních prostředí. Husa velká se vyskytuje ve dvou poddruzích – husa velká evropská hnízdící v evropské části areálu a husa velká asijská hnízdící v asijské části areálu. V celé střední a východní Evropě mezi Německem, resp. Českem, a Uralem existují smíšené populace těchto poddruhů. Ptáci obývající pobřeží Norska, Skotsko a Island mají kratší zobák se zvětšenými nosními žlázami a byly také popsány jako samostatný, dosud však neuznaný poddruh.

Husa velká evropská (Anser anser anser) je pták velký téměř jako husa domácí. Délka je 74 – 84 cm, rozpětí křídel 150 – 168 cm a hmotnost 2 – 4,3 kg. Zbarvení je šedohnědé, šedá hlava, světle šedé krovky křídelní jsou nápadné především při letu. Zobák je jednobarevný, oranžově nebo masově červený, běháky světle masově červené. Samec a samice se navzájem neliší, mláďata jsou olivově šedá a zespodu žlutá. Plave a létá lehce, často se zdržuje na suché zemi a pase se na polích. Mnohdy v menších skupinkách nebo hejnech létá v řadě nebo v klínu. Žije pospolitě. Hlas se podobá hlasu domácí husy – kejhání gágagag, nebo jejich jasně štěbetavému triumfálnímu pokřiku. V rozčilení syčí.

U nás jsou v současnosti hlavními oblastmi výskytu jihočeské rybniční pánve a jižní Morava, dalšími významnějšími hnízdišti se stává i Písecko, Pardubicko, Českomoravská vrchovina a severozápadní Čechy. V letech 2001 - 03 u nás hnízdilo 670 - 800 párů, počty i velikost obsazených území se i nadále zvyšují. Hnízdí na některých klidných rybnících a jezerech, u nás i v záplavových oblastech lužních lesů, v březnu až dubnu jednou ročně. Hnízdo je ukryto v rákosí, někdy na hlavatých vrbách či zemi a je vystláno světle šedým prachovým peřím. Samice snáší 4 - 8 velkých špinavě bílých vajec, na kterých sedí sama 28 - 29 dní, nekrmivá mláďata poté vodí oba rodiče po dobu asi dvou měsíců. Potrava je výlučně rostlinná, převážně trávy. Husa velká je částečně tažný pták, ze zimovišť přilétá počátkem března a odlétá v říjnu. Středoevropské husy odtahují přes Francii do Španělska, do severovýchodního Alžírska a severního Tuniska, některé na jih Balkánského poloostrova nebo do západní Malé Asie, severské husy přezimují na Britských ostrovech a v okolí Severního moře.

Husa velká asijská (Anser anser rubrirostris) se velmi podobá evropské formě, ale zbarvení je celkově zřetelně světleji šedé, zejména hlava a krk a lemy per jsou mnohem širší. Zobák je zbarven růžově, což je hlavní rozlišovací znak, který však u smíšených populací (např. u nás) není vždy zcela zřejmý.

HUSA BĚLOČELÁ (Anser albifrons)

Husa běločelá je rozšířena v arktických oblastech. Jde o významný druh holoarktické tundry. Taxonomie není zcela dořešena, přesto v současnosti rozlišujeme několik poddruhů – husa běločelá eurosibiřská (Anser albifrons albifrons) hnízdící v euroasijské tundře na východ po Kolymu, husa běločelá pacifická (Anser albifrons frontalis) hnízdící dále na východ až do severní Kanady, husa běločelá aljašská (Anser albifrons elgasi) hnízdící v tajze Aljašky, husa běločelá nearktická (Anser albifrons gambelii) hnízdící ve vrbové tajze povodí řeky Mackenzie a konečně husa běločelá grónská (Anser albifrons flavirostris), která osidluje západní pobřeží Grónska a zimuje v Irsku a sousedních oblastech Velké Británie. Na domestikaci, resp. šlechtění se pravděpodobně podílela jen její eurosibiřská a grónská forma.

Husa běločelá eurosibiřská (Anser albifrons albifrons) je pták o něco menší než husa domácí. Délka je 64 – 78 cm, rozpětí křídel 130 – 160 cm a hmotnost 1,7 – 3,5 kg. Je šedohnědá (tmavší než husa velká), staří ptáci mají svítivě bílou čelní skvrnu nad kořenem zobáku a příčné černé pruhy na spodině těla. V letu jsou dobře vidět tmavé křídelní krovky. Zobák je masově oranžový, běháky pomerančové a oči tmavohnědé. Mláďata jsou na vrchu světle hnědá a na spodu zlatožlutá až nahnědlá. Hlasovým projevem je chraptivé pisklavé kjo jok.

Hnízdní areál se rozkládá v ruské severské tundře, zimuje na mořském pobřeží, na tahu se někdy vzácně objeví i ve vnitrozemí. Hnízdí v červnu až červenci jednou ročně v blízkosti vod. Samice snáší 5 - 6 žlutobílých vajec, na kterých sedí sama 27 - 28 dnů a nekrmivá mláďata poté doprovází asi 2 měsíce. Potrava je výlučně rostlinná, převážně trávy. Husa běločelá je tažný pták, ze zimovišť přilétá počátkem dubna a odlétá v říjnu až prosinci. Přezimuje na jihu při Kaspickém a Černém moři, v Dunajské nížině, nebo při Severním moři. Přes naše území pravidelně protahuje a v malém množství přezimuje společně s husami polními v oblasti jižních Čech a jižní Moravy.

Husa běločelá grónská (Anser albifrons flavirostris) je trochu větší, má delší krk a těžší zobák. Její peří je tmavší hlavně na hrudi a zobák oranžově žlutý.

HUSA LABUTÍ (Anser cygnoides)

Husa labutí je zajímavá husa vyskytující se v Mongolsku, severní Číně a jihovýchodním Rusku. Jde také o stěhovavého ptáka, zimujícího především v centrální a východní Číně a vzácně na Korejském poloostrově. Délka je 81 – 94 cm, rozpětí křídel 151 – 162 cm a hmotnost 2,8 – 3,5 kg a je tedy druhou nejtěžší divokou husou. Má dlouhý krk, dlouhý černý zobák, hnědé oči a pomerančově zbarvené běháky. V horní linii na kořeni zobáku má malý hrbol, proto byla dříve nazývána husa hrbolová. Její zbarvení se poněkud liší od našich divokých hus. Horní část hlavy je tmavě hnědá a toto zbarvení pokračuje proužkem po zadní straně krku až na záda. Obě pohlaví jsou si podobná, houser je o něco větší. Hlasový projev je křiklavé kejhání. Většinou se pase a jen málo se zdržuje na vodě. Jde o husu stepí a horských údolí s mokřinami, u kterých klade 5 – 8 vajec. Doba inkubace je kolem 28 dnů. V zimě se pase na stepích a strništích, někdy daleko od vody. V současné době jde o ohrožený druh.

HUSICE EGYPTSKÁ (Alopochen aegyptiaca)

Husice egyptská, někdy nazývaná husa nilská nebo husice nilská je rozšířená v celé Africe jižně od Sahary. Je jedním z nejběžnějších zástupců vrubozobých ptáků v Africe a zároveň jde o jednu z nejhojněji rozšířených subsaharských husic, zejména ve východní a jižní Africe. Dříve hnízdila i na Blízkém východě a jihovýchodní Evropě. V období dešťů táhne až do severní Afriky - Alžírska, Tuniska nebo delty Nilu. Délka těla je 63 – 73 cm a hmotnost 1,9 – 2,5 kg. Jde o dlouhonohého ptáka se zavalitým tělem s postavou mezi kachnou a husou. Kryt křídel a záda jsou hnědá, krk a hruď převážně šedá, letky bílé a kolem mají oka tmavý oční kroužek. Zobák je růžovočervený s tmavým lemem u kořene a běháky tlumeně růžovočervené. Na hrudi je tmavě hnědá skvrna.

Husice egyptská obývá mokřady, travnaté biotopy, vyskytuje se i v horách. Vyhýbá se pouze pralesům, rozsáhlejším lesů a pouštím. Žije v hejnech a v době rozmnožování v párech. Hnízdí na zemi v trávě, pod stromy nebo mezi vegetací. Snáší 5 - 12 vajec, na kterých sedí 28 - 30 dnů. Mláďata vodí oba rodiče, vzletná jsou po dvou měsících a dospívají do dvou let. Rodinka se často zdržuje pohromadě i několik dalších týdnů a měsíců.

HUSY TULUSKÉ

Toto těžké plemeno bylo vyšlechtěno původně pro výkrm v jihovýchodní Francii a dále prošlechtěno v Anglii. Zvlášť se hodí k produkci lahůdkových husích jater. V současnosti má však význam především jako atraktivní sportovní a výstavní plemeno. Růst a vývoj do dospělosti je poměrně dlouhý a plemeno je náročné na kvalitu a množství krmiva. Je klidného temperamentu. U některých houserů bývají problémy s nižší pohlavní aktivitou. Pud sezení na vejcích a vodění housat je zachován jen u některých hus.

Jde o husy velkého tělesného rámce s mohutným, širokým, velmi hlubokým a vodorovně neseným trupem s výrazným kýlem a velmi velkým dvojitým podbřiškem. Hlava je poměrně mohutná, krátká, vysoká s plochým čelem a výraznými lícemi. Zobák mají silný, kratší, vysoký se strmou horní linií, oranžově zbarvený. Oči jsou hlouběji zasazené, takže dávají zvířeti mírně zachmuřený výraz. Krk je středně dlouhý, velmi silný, rovný s výrazně tvarovaným peřím a výrazným podbradním lalokem probíhajícím od kořene dolního zobáku na horní hrdlo. Postoj je nízký a široký, běháky krátké, silné, oranžové. Opeření je bohaté, nepříliš široké s vyšším podílem prachového peří.

Hmotnost se u housera pohybuje kolem 9,5 kg a husy 8,5 kg.

Jejich zbarvení je pouze divoké.

HUSY ŠTAJNBAŠSKÉ

Tyto husy byly původně vyšlechtěny jako bojovné plemeno pro zápasy houserů. Základem byla zřejmě německá krajová plemena, která byla křížena s husami labutími. Je možné, že byly při šlechtění použity také ruské bojové husy tulské. Plemeno bylo uznáno roku 1932. V současnosti je chováno především jako atraktivní výstavní plemeno. Je velmi skromné a vhodné pro pastevní způsob chovu. Pud sezení na vejcích a vodění housat je u většiny hus zachován.

Jde o husy středního tělesného rámce, mimořádně elegantního vzhledu a pyšného až bojovného vzezření. Jejich trup je výrazně osvalený, podlouhle vejčitého tvaru, více zvednutě nesený s vypjatou hrudí a bez podbřišku. Hlava je velmi výrazná, podlouhlá, v celém profilu táhle zaoblená, široká, ale bez výrazných lící. Zobák je masivní, poměrně krátký, silný a spolu s přechodem do linie čela vytváří poněkud klabonosý profil hlavy. Je oranžově zbarven s černým nehtem a černými okraji obou čelistí. Krk je středně dlouhý až delší, poměrně silný, vzpřímený a v horní části ladně zahnutý k hlavě. Postoj je středně vysoký a běháky silné, oranžově žluté s černými drápy. Opeření mají tvrdší s menším podílem prachového peří. Oproti ostatním plemenům je u těchto hus výraznější pohlavní dimorfismus.

Hmotnost housera se pohybuje kolem 7 kg a husy 5,5 kg.

Chovají se ve zbarvení divokém a modře divokém.

HUSY SUCHOVSKÉ

Plemeno hus vyšlechtěné po roce 1980 na Slovensku v Suché nad Parnou z původních místních žlutě divoce zbarvených hus, do kterých byly postupně přikříženy husy tuluské, landenské, pomořanské divoce zbarvené a štajnbašské modře divoce zbarvené. Je nenáročné, vhodné pro podmínky drobnochovů. Pud sezení na vejcích a vodění housat je u většiny hus zachován.

Jde o husy středního tělesného rámce s velmi dobře vyvinutým, poměrně dlouhým a téměř vodorovně neseným trupem s dvojitým, výrazným podbřiškem. Hlavu mají delší, nepříliš širokou s klínovitým oranžově červeným zobákem. Krk je středně dlouhý, silný a vzpřímený. Postoj středně vysoký a běháky siné červeně zbarvené. Opeření měkčí s vyšším podílem prachového peří.

Hmotnost housera je kolem 7,5 kg a husy 6,5 kg.

Tyto husy se chovají v zajímavém žlutě divokém rodobarvém zbarvení, u něhož je vyžadován pohlavní dimorfismus. Znamená to, že houseři mají být celkově zřetelně světlejší než husy.

HUSY SLOVENSKÉ

Plemeno hus vyšlechtěné z krajových hus z podunajské oblasti Slovenska, do kterých byly zakříženy husy pomořanské, emdenské a maďarské. Je významným hospodářským plemenem vhodným pro extenzivní podmínky drobnochovů. Vyniká rychlým růstem, velmi dobrou zmasilostí a mimořádnou vhodností k výkrmu, což se odráží i ve vyšších nárocích na kvalitu a množství krmiva. Peří je střední kvality. Pud sezení na vejcích a vodění housat je u většiny hus zachován.

Jde o husy většího tělesného rámce s poměrně mohutným, středně dlouhým, širším a mirně zvednutým trupem s jednoduchým, nepříliš velkým podbřiškem. Hlava je poměrně mohutná, oválného tvaru s výraznými lícemi a poměrně mohutným, oranžově červeným zobákem. Krk je středně dlouhý, poměrně silný, rovný s výrazně tvarovaným peřím. Postoj je široký, středně vysoký, běháky silné, oranžově červené. Opeření mají bohaté, ovšem hrubší struktury.

Hmotnost housera kolem 8 kg a husy 7 kg.

Chovají se pouze v bílém zbarvení.

HUSY POMOŘANSKÉ

Původní plemeno hus z německé oblasti Pomořany, postupně prošlechtěné do současného jednotného typu. Tyto husy jsou mohutné se silnou konstitucí, vhodné pro podmínky drobných chovů. Vyznačují se velmi rychlým růstem, výborným osvalením, dobrou jatečnou výtěžností a velmi dobrou schopností výkrmu. S tím souvisí i vyšší nároky na množství krmiva. Peří je velmi dobré kvality. Pud sezení na vejcích a vodění housat je zachován pouze u některých hus.

Jde o husy velkého tělesného rámce s mohutným, protáhlým, širokým a vodorovně neseným trupem s jednoduchým podbřiškem. Hlava je výrazná, silná, široká s výraznými lícemi a silným, červeným až oranžově červeným zobákem. Krk je středně dlouhý, silný, rovný s výrazně tvarovaným opeřením. Postoj širší a nižší. Běháky středně dlouhé až kratší, oranžově červené. Opeření je bohaté a poněkud hrubší.

Hmotnost se pohybuje u housera kolem 8,5 kg a u husy 7,5 kg.

Jako jedny z mála plemen se chovají v několika zbarveních - divokém, žlutě divokém, divoce strakatém a bílém.

HUSY NĚMECKÉ NOSNÉ

Německé selské plemeno cíleně prošlechtěné na vysokou snášku. Jde o středně těžké husy, silné konstituce, vhodné pro drobné chovy. Vyznačuje se silnou kostrou, velmi rychlým růstem a velmi dobrým využitím jadrného krmiva. Pud sezení na vejcích a vodění housat není zachován.

Tyto husy mají střední tělesný rámec, středně dlouhý, širší a vzadu hluboký, poněkud zvednutý trup s dvojitým podbřiškem. Jejich hlava je středně velká, silná, plná s mírně výraznými lícemi a silným, oranžově žlutým zobákem. Středně dlouhý krk je silný a zpříma nesený. Postoj středně vysoký, běháky silné, ale ne hrubé, červenožluté. Opeření je tvrdší s menším podílem prachového peří.

Hmotnost u housera asi 7 kg a u husy 6 kg.

Jejich zbarvení je čistě bílé.

HUSY LANDESKÉ

Husy landeské byly vyšlechtěny v jihozápadní Francii. Jsou klidného temperamentu a i ve větších skupinách velmi snášenlivé. Vynikají rychlým růstem a velmi dobrou zmasilostí, ovšem při větších nárocích na množství a kvalitu krmiva. Jsou obzvlášť vhodné k výkrmu na velká játra. Pud sezení na vejcích a vodění housat není u většiny hus zachován.

Jde o husy středního tělesného rámce s mohutným, poměrně dlouhým, širokým, velmi hlubokým a poněkud zvednutým trupem s výrazně vyvinutým a velmi hluboko spuštěným dvojitým podbřiškem. Jejich hlava je poměrně velká, nepříliš dlouhá, vyšší a širší se silným zobákem a hluboko zasazenýma očima, které jim dodávají zachmuřený výraz. Krk je středně dlouhý, silnější s výrazně tvarovaným peřím v horní části. Postoj středně vysoký a běháky silné, světle oranžové. Peří nepříliš tvrdé s vyšším podílem prachového.

Hmotnost se u housera pohybuje okolo 7,5 kg a u husy 6,5 kg.

Chovají se především ve zbarvení divokém, ale i bílém.

HUSY LABUTÍ

Plemeno hus vyšlechtěné ze zdomácnělých populací divoké husy labutí v severní Číně a na východní Sibiři. Oproti většině ostatních plemen vyšlechtěných z divoké husy velké mají labutí výrazně odlišný typ. Jsou poměrně nenáročné, otužilé, živého temperamentu. Maso má nižší obsah tuku. Pud sezení na vejcích a vodění housat není u většiny hus zachován.

Jde o husy menšího tělesného rámce, elegantního vzhledu s krátkým, kompaktním, válcovitým a vysoko zvednutým trupem bez podbřišku. Hlava je podlouhlá, vysoká, linie čela a temene přímá, úzká s plochými lícemi. Středně dlouhý, poměrně úzký zobák přechází v horní linii u kořene v polokulovitý hrbol, který navazuje na linii čela. Zbarvení zobáku a hrbolu je u hnědě divokých ebenově černé a u bílých sytě oranžové. Krk je dlouhý, velmi slabý a zřetelně táhle esovitě prohnutý. Ocas vysoko nesený, postoj vyšší a běháky středně dlouhé až delší, značně dozadu posunuté, oranžově červené. Opeření je tvrdší, hladce přilehlé. Husa má trup výrazně menší a níže nesený, krk kratší a menší hrbol na zobáku, takže jsou oproti ostatním husám více patrné znaky pohlavního dimorfismu.

Hmotnost je u housera 6,5 kg a u husy 5 kg.

Tyto husy se chovají ve zbarvení bílém a hnědě divokém, které se poněkud liší od běžného divokého.

HUSY KADEŘAVÉ

Staré plemeno hus, vzniklé podchycením kadeřavé mutace místních krajových hus v jihovýchodní Evropě. V průběhu 19. století se postupně rozšířilo do západní Evropy. V současnosti se chová především jako okrasné plemeno, i když svými užitkovými vlastnostmi se plně vyrovná většině ostatních původních plemen. Je středně těžké, silné konstituce, nenáročné a poměrně otužilé. Vyniká rychlým růstem a dobrým osvalením. Také peří má dobrou kvalitu. Je vhodné zejména pro menší extenzivní chovy. Pud sezení na vejcích a vodění housat je u většiny hus zachován.

Husy kadeřavé mají střední tělesný rámec, poměrně krátký, široký, v zadní části hluboký, téměř vodorovně nesený trup s jednoduchým podbřiškem nebo bez něj. Hlava je menší, vyšší, oválná s kratším a u kořene vyšším oranžově červeným zobákem. Krk je nanejvýš středně dlouhý, silný, zpříma nesený s výrazně tvarovaným peřím v horní části. Postoj je středně vysoký, běháky oranžově červené. Velkou zajímavostí je zkadeřené peří na zádech, štítech křídel, bocích a někdy i na jiných částech těla. Toto peří je tvořeno pevným brkem z něhož vyrůstá rozštěpený osten, jehož prapory se spirálovitě stáčejí. Délka těchto spirál je někdy značně prodloužená. Čím má husa více zkadeřeného peří, tím je cennější.

Hmotnost housera je kolem 6,5 kg a husy 5,5 kg.

Chovají se pouze v bílém zbarvení.

HUSY ITALSKÉ

Původní plemeno hus z Pádské nížiny, zejména z provincie Lombardie. Jde o statné selské, rychle rostoucí husy, vhodné pro výkrm raných housat. U většiny hus není zachován pud sezení na vejcích a vodění housat.

Tyto husy jsou středního tělesného rámce s dobře vyvinutým, výrazně osvaleným, hlubokým a poněkud zvednutě neseným trupem s jednoduchým podbřiškem. Hlava je poměrně velká, vyšší s plochým čelem, méně výraznými lícemi a větším, silným zobákem. Krk je dlouhý až velmi dlouhý, silnější, zřetelně esovitě prohnutý. Běháky jsou středně dlouhé, silné, sytě oranžové. Opeření poměrně bohaté.

Hmotnost housera asi 7 kg a husy 6 kg.

Chovají se pouze v čistě bílém zbarvení.

HUSY FRANCKÉ

Velmi staré krajové plemeno chované zejména v historickém území Franky v Německu. Do současného jednotného typu bylo prošlechtěno počátkem 21. století. Tyto husy jsou temperamentní, odolné, skromné a proto vhodné pro pastevní způsob chovu. Oproti většině ostatních plemen hus má částečně zachovanou létavost. Pud sezení na vejcích a vodění housat je silně zachován.

Jde o husy menšího tělesného rámce se středně dlouhým, drobnějším, nepříliš hlubokým, téměř vodorovně neseným trupem bez podbřišku nebo jen s malým jednoduchým. Hlava je drobnější, poměrně krátká, nepříliš vysoká s lehce vyklenutým čelem. Krk je středně dlouhý, silnější s lehce tvarovaným peřím. Postoj nižší, běháky kratší, oranžové a opeření tvrdší, husté.

Hmotnost housera je kolem 5,5 kg a husy 4,5 kg.

Zajímavé je jejich modře divoké zbarvení, u kterého je modrá barva ve světlém odstínu.

HUSY EMDENSKÉ

Husy emdenské byly vyšlechtěny koncem 19. století z hus po staletí chovaných ve východním Frízsku. Jsou velmi mohutné, silně zmasilé, ale také velmi náročné na kvalitu a množství krmiva. Pud sezení na vejcích a vodění housat není u většiny hus zachován.

Jde o husy velkého tělesného rámce s velmi mohutným, dlouhým, širokým, hlubokým výše neseným trupem s velkým dvojitým podbřiškem, hluboko spuštěným, který nesmí být vlečen po zemi. Hlava je úzká, protáhlá, štíhlá až suchá, s plochým čelem a dlouhým, štíhlým zobákem s rovnou horní linií. Krk je velmi dlouhý, nepříliš silný a lehce esovitě prohnutý. Postoj je velmi široký, středně vysoký a běháky velmi silné oranžové barvy. Opeření je hrubší s menším podílem prachového peří.

Hmotnost se pohybuje u housera kolem 10,5 kg u husy kolem 9 kg.

Zbarvení je pouze čistě bílé.

HUSY DYPOLCKÉ

Plemeno hus vyšlechtěné z krajových hus v knížectví Diepholz v Německu v 80. letech 19. století. Je nenáročné, temperamentní, vhodné pro pastevní způsob chovu. Pud sezení na vejcích a vodění housat je u většiny hus zachován.

Jde o husy středního tělesného rámce se silným, středně dlouhým a poněkud výše neseným trupem bez podbřišku. Hlava je středně dlouhá, poměrně úzká, bez výraznějších lící s nepříliš dlouhým červenavým zobákem. Krk je poněkud delší, úzce nasazený, štíhlý, vzpřímený, v šíji lehce zahnutý. Postoj středně vysoký, běháky silné, červenavé barvy. Opeření je tvrdší a husté.

Hmotnost housera je okolo 7 kg, husy 6 kg.

Chovají se pouze v bílém zbarvení.

HUSY ČESKÉ CHOCHOLATÉ

Husy české chocholaté byly vyšlechtěny ve východních Čechách z hus českých dlouhodobou selekcí na chocholatost. Jako samostatné plemeno byly uznány v roce 1988. Jsou nenáročné a vhodné zejména pro extenzivní podmínky chovu. Předností je velká jatečná výtěžnost a velmi dobrá kvalita masa. Také peří má vysokou kvalitu a velký podíl prachového peří. Pud sezení na vejcích a vodění housat je u naprosté většiny hus zachován.

Jde o husy menšího tělesného rámce s kratším, širokým, nepříliš hlubokým trupem s jednoduchým podbřiškem menší až střední velikosti. Hlava je spíš menší, v celé horní linii výrazně klenutá s výraznými lícemi. Na temeni je lebeční výduť sloužící jako podklad pro výraznou, vzadu částečně otevřenou chocholku. Krk je kratší, silnější, mírně esovitý s výrazně tvarovaným peřím. Běháky jsou kratší, růžové, u starších zvířat načervenalé.

Hmotnost se u housera pohybuje kolem 5,7 kg a u husy kolem 4,8 kg.

Chovají se pouze v čistě bílém zbarvení.

HUSY ČESKÉ

Původní plemeno hus vzniklé domestikací divoké husy velké na území Čech a Moravy, které zde má tradici již několik století. Jde o lehčí, nenárošné husy silné konstituce, vhodné zejména pro extenzivní podmínky menších chovů. Velkou předností je vysoká jatečná výtěžnost a velmi dobrá kvalita masa. Peří má vysokou kvalitu a velký podíl prachového peří. Pud sedění na vejcích a vodění housat je u velké většiny hus zachován.

Jde o husu menšího tělesného rámce s menší, pěkně zakulacenou hlavou s výraznými lícemi, s kratším silným trupem s výrazně tvarovaným opeřenímm a kratšími růžovými až do červena zbarvenými běháky. Trup je kratší, velmi široký s šířkou větší než hloubkou, nízko nesený a mírně zvednutě nesený.

Hmotnost je u housera 5 - 5,5 kg a u husy 4 - 4,5 kg.

Chovají se pouze v čistě bílém zbarvení.

Tyto husy jsou naším národním plemenem. Samozřejmě jsou u nás i plemenem nejoblíbenějším pro svou nenáročnost a vysokou výtěžnost .

HUSY CELLSKÉ

Plemeno hus vyšlechtěné v Německu - Dolním Sasku v okolí Celle z místních krajových hus. Jako samostatné plemeno uznáno v roce 1948. Jde o nenáročné, otužilé husy vhodné zejména pro extenzivní podmínky s možností přirozené pastvy. Většina hus má zachovaný pud sezení na vejcích.

Jde o plemeno středního tělesného rámce s nepříliš vysokou oválnou hlavou, středně dlouhým, silnějším a mírně prohnutým krkem a silnými světle masově zbarvenými běháky. Trup je středně dlouhý, širší, mírně zvednutě nesený s nepříliš velkým jednoduchým podbřiškem.

Hmotnost se pohybuje u housera v rozmezí 5,5 - 6,5 kg a u husy 4 - 6 kg. 

Mají zajímavé žlutě divoké zbarvení, u kterého je šedohnědá a šedá barva divokého (šedého) zbarvení nahrazena okrově hnědou barvou.

HUSY ALSASKÉ

Plemeno hus vyšlechtěné ve východní Francii (Alsasku) křížením divoké husy velké a údajně i husy labutí. Je nenáročné a vhodné zejména pro extenzivní podmínky s možností přirozené pastvy.

Jde o husy menšího tělesného rámce s krátkou, menší hlavou, velmi krátkým, vzpřímeným a rýhovaným krkem a masově až žlutě zbarvenými běháky. Trup krátký, široký, člunovitého tvaru, téměř vodorovně nesený a bez podbřišku. Opeření je pevně přilehlé na omak tvrdé.

Hmotnost se pohybuje u obou pohlaví v rozmezí 4 - 4,5 kg.

Tyto husy se chovají ve zbarvení divokém, divoce strakatém i bílém.

V naší republice se zatím, alespoň se domnívám, vůbec nechovají, přestože byly nově zařazeny do Vzorníku.

 

ZDROJ: Klub chovatelů vodní drůbeže - Miloslav Procházka

DESIGNED BY A4JOOMLA - POWERED BY MDJAY
TOPlist