Kur domácí

Všechna plemena kura domácího (Gallus gallus f. domestica) pocházejí pravděpodobně z kura bankivského (Gallus gallus). Tento lesní pták žije dodnes divoce v oblasti jihovýchodní Asie. Zde také došlo k jeho zdomácnění. Již kolem roku 3 200 př. n. l. byl kur bankivský chován jako domácí slepice v Indii, v Číně o něm existují záznamy z doby 1400 let př. n. l a z Egypta z doby 1500 let př. n. l. Velmi brzy se kurové objevili na Krétě a v Řecku, je znám obraz kohouta na mincích již z doby 700 let př. n. l. Zprvu totiž zdomácnělé slepice chovali mniši v klášterech pro vejce a maso. Do Ameriky se kur domácí dostal již brzy po objevení tohoto světadílu.

Podle všeho se však první zdomácnělá plemena kurů nechovala ani pro maso či vejce, ale spíše kvůli kohoutím zápasům. Kohoutí zápasy byly od pradávna velmi oblíbené u asijských národů a později se tato „móda“ dostala i do Evropy. Tento podivný „sport“ je v současné době zakázán ve všech západních zemích, někde se však provozuje ilegálně. V některých asijských zemích, například na Filipínách nebo v Indonésii, jsou však kohoutí zápasy běžnou součástí tamní kultury.

Dlouhodobým šlechtěním byly z kura domácího vytvořeny desítky čistokrevných plemen slepic. Křížením různých plemen a linií za účelem vyšlechtění slepic s maximální snůškou vajec vznikly tzv. nosné hybridy.

V ČR existuje odborná publikace Vzorník plemen drůbeže (F. Tuláček a kol.), která zahrnuje popisy více než 50 plemen, z nichž mnohá mají více barevných rázů.

Plemena kura

V posledních deseti letech k nám však bylo mnoho dalších plemen dovezeno. Plemena slepic se podle základních vlastností dělí na nosná plemena (lehká), masná (těžká), plemena s kombinovanou užitkovostí, bojovná plemena a okrasná plemena. Většina plemen slepic se vyskytuje jak ve velké, tak zároveň i v zdrobnělé formě. Existují však ještě zakrslá plemena slepic, která jsou původní a neexistuje u nich větší provedení (například Sebritky a Bantamky).

Nosná (lehká) plemena

Do skupiny nosných plemen patří plemena slepic chovaná pro dobrou snášku vajec. Jsou to lehké, aktivní a čilé slepice, které pilně hrabou a část potravy si dokáží obstarat samy, mají-li k tomu příležitost. Díky své menší hmotnosti dobře létají, s čímž je nutno počítat při výstavbě výběhu a oplocení, popřípadě použít křídelní spony. Slepice těchto plemen jsou většinou více plaché než ostatní plemena a udržují si od člověka odstup. Kvokavost u nosných plemen není příliš žádoucí, a proto byla šlechtěním silně potlačena.

Středomořská plemena

andaluska

leghornka bílá

minorka

španělka

vlaška koroptví

Západoevropská plemena

bergský kokrháč

brakelka

drentská slepice

forverka

hamburčanka

lakenfeldka

východofríský racek

Středoevropská plemena

česká zlatá kropenka

durynský vousáč

polská zelenonožka

rýnská slepice

saská slepice

štýřanka

šumavanka

Nosné hybridy

K masové produkci vajec byly vyšlechtěny slepice nosného typu (nosnice), které nepatří k určitému plemeni, ale vznikly křížením různých plemen a linií za účelem vyšlechtit slepici s maximální snůškou vajec. Takové slepice se nazývají nosné hybridy. Nosný hybrid dokáže dobře zhodnocovat krmivo a snese v prvním snáškovém cyklu téměř každý den jedno vejce (ověřená snáška se udává minimálně 280 vajec za rok). Snáška je však závislá na správném krmení a technice chovu, proto se bude u jednotlivých chovatelů lišit. Nosné hybridy jsou v podstatě takové „továrny na vejce“ a nejčastěji jsou využívány právě ve velkochovech, kde se provádí tzv. jednocyklová snáška. Nosnice tedy snášejí pouze 11-14 měsíců a před pelicháním jsou již z chovu vyřazeny. Spotřeba krmiva na jedno vejce je 138g a vejce mají průměrnou hmotnost okolo 60 g (konverze krmiva na produkci vaječné hmoty je tedy 2,2 kg/kg).

Hybridy jsou běžně nabízeny pro chov v domácích podmínkách, ale pokud vám nejde jen o maximalizaci snášky, je mnohem vhodnější si pro domácí chov zvolit čistokrevné plemeno drůbeže. I mezi čistokrevnými plemeny jsou totiž výborné nosnice, které mají předvídatelné chování a je na ně navíc hezký pohled. Velkou nevýhodou hybridů vyšlechtěných speciálně pro velkochovy je například skutečnost, že zhruba po roce a půl jejich nosnost prudce klesá, jejich kuřátka už zdaleka nedosahují užitkovosti jejich rodičů a navíc jsou i méně vitální a náchylnější k různým nemocem.

bovans

dominant

hisex

ISA brown

moravie

shaver

tetra

Plemena s kombinovanou užitkovostí (středně těžká)

Tato plemena vznikla ze šlechtitelské snahy získat slepice, které by nejen dobře nesly vejce, ale zároveň byly i zmasilé. Výhodou těchto plemen je, že se vyznačují klidnější povahou a mají menší snahu létat než většina nosných plemen. Také jsou přítulnější, přičemž některá plemena jsou vynikajícími nosnicemi.

amrokska

australka

barneveldka

bílefeldská slepice

dolnorýnská slepice

drážďanka

faverolka německá

hempšírka

maranska

mechelenka

německá říšská slepice

oravka

plymutka

rodajlendka

sasexka

sulmtálka

šumavanka

velsumka

vyandotka

žerzejský obr

Masná (těžká) plemena

Společným znakem masných plemen je jejich větší hmotnost a robustnost, neboť byly šlechtěny s cílem rychlého a kvalitního přírůstku živé hmotnosti a následnému zpracování na maso. Většinou se jedná o klidná a přátelská zvířata. Slepice masných plemen lze držet v menším výběhu, je však třeba věnovat větší pozornost jejich krmivu. Jsou-li překrmovány, snadno ztuční.

brahmánka

kočinka bílá

kornyška

langšanka německá

orpingtonka

plymutka bílá

sasexka

Bojovná plemena

Společným znakem těchto plemen je to, že byla šlechtěna s cílem zvýšit jejich bojové schopnosti pro vzájemné zápasy. Kohoutí zápasy mají dlouhou historii a dodnes jsou běžnou součástí kultury v některých asijských zemích. U bojových plemen se ani příliš nehodnotí jejich zbarvení a kresba, ale jejich povaha, vyzývavý postoj, hrdé držení těla a jiskra v oku. Bojová plemena není vhodné chovat společně s užitkovými plemeny, ke svému chovateli si však vytváří vřelý vztah a jsou přítulná a krotká.

Typická bojovná plemena

asilka

bojovnice indická

bojovnice jamato

bojovnice madraská

bojovnice novoanglická

bojovnice staroanglická

bojovnice šamo

bojovnice tuzo

malajka

Plemena s podílem genů bojovnic

orlovka

vranohlavka

Okrasná plemena

Skupinu okrasných plemen tvoří směsice různorodých plemen, která mají společné to, že je člověk odjakživa nechoval pro jejich užitkové vlastnosti, nýbrž pro jejich vzhled. Okrasná plemena slepic obecně dají více práce než plemena jiných skupin. Tato plemena mají zvláštní dědičné znaky, např. opeřené běháky, chocholy, vousy, mimořádně dlouhé ocasní peří a velmi krátké běháky.

Klasická zakrslá plemena

antverpský vousáč

bantamka

holandská zakrslá slepice

japonka čabo

japonka okina čabo

mosetka

rousná zakrslá slepice

sebritka

vatermalský vousáč

Chocholatá plemena

apencelský chocholáč

brabantka

breda

holandská chocholatá slepice

hudánka

lafleška

paduánka

soví vousáč

sultánka

Plemena s jinými zvláštními znaky

araukana

fénixka

hedvábnička

holokrčka

jokohamka

kadeřavá slepice

sumatranka

Zdroj: www.slepice.info