autumn-fields.jpgautumn-Vines.jpgautumn-cows.jpgautumn-agriculture.jpg

KOROPTVE

Koroptev je společné pojmenování pro 10 rodů hrabavých ptáků z podčeledě koroptve která je součásti čeledě bažantovitých.

Rozšíření

Koroptev pochází z Evropy, Afriky a Asie kde je také druhově nejvíce rozšířena. Dva druhy byly zhruba před 100 léty dovezeny do Severní Ameriky, kde se úspěšně uchytily a staly se součásti tamní fauny. Její přirozený areál výskytu je velmi široký, od světlých tropických lesů po sporé, kamenité louky v Himalájích až do výše 4000 m n. m. V České republice se vyskytuje ve skromném počtu koroptev polní, je chráněna

Popis

Jsou to většinou zavalití ptáci s délkou děla do 35 cm. Barva jejich peří je většinou nenápadná, bývá přizpůsobena podmínkách v nichž žijí, jen samci bývají o málo pestřejší. Jejich křídla jsou malá, široká a zakulacená. Hlavu mají malou, podlouhlou, zobák krátký a silný se zaoblenou špičkou, horní čelist je mírně konvexní. Krátké hrabavé nohy mají prsty s tupými drápy uzpůsobené k chůzi a rychlému běhu.

Koroptev je plachý pták, při nebezpečí se přikrčí a splyne s okolím, nebo hbitě odběhne skrýt se do houští nebo za kameny, případně odletí. Let bývá krátký a hlučný, mávání křídel je prostřídáno plachtěním. Je-li vyplašeno hejno, odlétá jedním směrem. Živí se semeny, výhonky mladých rostlin a nejrůznějšími plody, včetně hmyzu a ostatních drobných živočichů. Na zasněženém terénu si potravu vyhrabují pod sněhem.

Převážnou část svého života tráví na zemi, většinou žije v průběhu roku v rodinných nebo větších hejnech, ta se rozdělují až před pářením. Jsou převážně monogamních, páry si při hnízdění hlídají svá území. Hnízdo tvoří prohlubeň vystlaná listím a suchou trávou umístěna v hustém porostu nebo mezi kameny, někdy má ze suché trávy i upletenou stříšku, Samička snese až do 20 vajec, na kterých sedí okolo 20 až 25 dnů. Vylíhnutá mláďata jsou brzy schopná sama zobat a za 2 až 3 týdny i létat. Samička, většinou společně se samečkem, kuřata dále ochraňuje a dokud jim nedoroste peří i zahřívá. Mláďata se s rodiči dále zdržují v tzv. rodinných hejnech, většinou až do páření v příštím roce.

Koroptev polní (Perdix perdix)

Popis

Koroptev je zavalitý pták na krátkých nožkách z řádu hrabaví s délkou těla 28-32 cm a hmotností kolem 380 g. Obličej a hrdlo má cihlově červené, tělo svrchu a zepředu světle šedé až bledě modré. Hruď jí zdobí tmavě hnědá podkovovitá skvrna (u kohoutků větší a výraznější, u samic někdy chybí – stejně jako u mláďat). Rezavohnědá skvrnitá křídla jsou krátká a zakulacená. Ocas je rovněž krátký a při letu zřetelně rezavě načervenalý. V přírodě se dožívá v průměru 2-4 roků.

Hlas

Při vyplašení vydávají koroptve rychlé opakované „čiřik-čik-čik-čiřik“. Kohoutci se při obhajování teritoria ozývají jasně odděleným a daleceznějícím „čiřik – čiřik “. Toto tzv. čiřikání koroptvích kohoutků můžeme slyšet za brzkých rán a pozdních večerů od předjaří do léta.

Čiřikání kohoutka si můžete přehrát na webu Švýcarského ornitologického institutu.

Potrava

V jídelníčku koroptví najdeme převážně traviny, jetel, semena i lístky plevelů a také měkkýše, pavouky a hmyz, který je důležitý zejména pro koroptví kuřátka. V zimě se často ukrývá potrava koroptví hluboko pod sněhem a koroptve se k ní musí obtížně prohrabávat. Pokud dojde k částečné oblevě a následnému mrznutí, vytvoří se na povrchu sněhu ledový krunýř, přes něhož se koroptve k potravě nedostanou, strádají hladem a houfně hynou.

Pohyb

Jde původně o ptáka krátkostébelných stepí, který svůj život tráví výhradně na zemi. Létá jen při potřebě překonání větších vzdáleností (většinou max. stovky metrů) a při vyplašení. Let je krátký, přímý, nízký a hlučný. Střídá se při něm rychlé mávání křídel s klouzavým letem. Hejnko má tendenci odlétat společně jedním směrem. U nás je koroptev vysloveně stálá a největší přesuny od hnízdiště nepřesahují několik kilometrů.

Hnízdění

Koroptev polní hnízdí v Česku i ve výškách kolem 1000 m n. m. a na Slovensku v nadmořských výškách až 1700 m. Hnízdí na zemi v polích a lukách, na mezích, stráních, na okraji polních cest a v ruderálních (zaplevelených) plochách kolem železnice. Hnízdění probíhá 1x ročně v období od konce března do června. Do stébly a listím vystlaného důlku snáší 8-24 olivově zelených nebo hnědavě zbarvených vajíček. Následná inkubace trvá 23-25 dní. Mláďata opouští hnízdo do 24 hodin po vylíhnutí (většinou do 2 hodin) a po 13-16 dnech jsou schopna létat. Rodiče s mláďaty se s oblibou vyhřívají na jarním slunci, k čemuž vyhledávají řídkou vegetaci nebo vyvýšená místa v lučních a polních porostech. Koroptve dospívají ve stáří 4 měsíců.

Chování

Koroptev polní je monogamní druh. Koroptví kohoutek žije s jednou slepičkou ve věrném svazku a společně se starají o svá mláďata. V případě potřeby dokáže sameček samičku při výchově mláďat plně nahradit. Každý pár má vymezeno své teritorium, které kohoutek urputně brání od období tzv. rozštipování hejnek (přelom února a března) až do léta. Začátkem podzimu jsou již vytvořena hejnka (většinou 5-20 jedinců), která spolu přečkávají zimu až do předjaří. Hejnka jsou tvořena rodiči, mláďaty a popř. i nespárovanými jedinci a páry bez mláďat. Chladné noci přečkává hejnko na chráněném místě, kde se koroptve přitulí k sobě v takzvaných dýchánkách. Zahrabávají se i do sněhu a často se sněhem nechají zcela zavát. Koroptev polní je velmi ostražitý pták, jehož není vždy jednoduché spatřit. Když cítí nebezpečí, znehybní nebo rychle odběhne do úkrytu, popř. hlasitě poodletí.

Výskyt v ČR

Celoročně v nížinách, pahorkatinách a vrchovinách v podmínkách tzv. kulturní stepi (otevřená zemědělská krajina se střídáním polí, polních cest, mezí a remízků), na loukách a pastvinách vč. vysoko položených horských luk, na okrajích lidských sídel (ruderální plochy a plochy určené pro výstavbu) a na ostatních velkých travnatých plochách (letiště). Vzhledem k nadmořské výšce byl její výskyt u nás zaznamenán nejvýše na Šumavě a v Krkonoších kolem 1000 m n.m. a v Jeseníkách na vrcholu Vysoké Hole v nadmořské výšce 1464 m (Čapek 1995). Hnízdění je známo dokonce z Petrových kamenů ve výšce 1438 m n.m. (Bureš, Václavíková 1996).

Výskyt ve světě

Je rozšířena ve více poddruzích v Evropě (na severu až po střední Skandinávii) a v západní i střední Asii. Historicky se rozšířila ze středoasijských krátkostébelných stepí na odlesněná území, kde člověk začal zemědělsky hospodařit. Uměle byla vysazena např. v Severní Americe a na Novém Zélandě. V původním středoasijském areálu rozšíření se s koroptví můžeme setkat až ve výšce kolem 2000 m n.m. Rozhodně tedy nejde o nížinný druh, jak je někdy zmiňováno.

Stav populace

Současná česká (přesněji česká, moravská a slezská) koroptví populace je roztříštěná, nestabilní, na početním minimu (pod 1,3 % historicky doložitelného maxima), a tedy kriticky ohrožená. V některých místech, zejména v důsledku dostatečné potravní nabídky, úkrytů a bezpečných míst k hnízdění, ale často hlavně díky obětavé práci myslivců, mají místní populace mírně rostoucí tendenci. Na větší rozloze české kulturní stepi jsou však takové podmínky, že koroptve jen těžko přežívají. Druh je izolován v místních populacích, v nichž nejsou na zimu vytvořena početně silná a vitální hejnka. Při horším průběhu zimy jsou pak ztráty způsobené hladem a predátory katastrofální.

Příčiny ohrožení v ČR (a dalších zemí EU)

Koroptev polní je ohrožena působením řady faktorů, které ve svém důsledku vedou zejména k nedostatečné potravní nabídce během roku, ztrátě úkrytů a bezpečných míst k hnízdění. Počátek katastrofálního vývoje spadá do 50. let 20. století, kdy nastupuje éra průmyslového zemědělství a s ní spojené scelování drobných políček, rozorání mezí, používání pesticidů, přehnojování půdy a vysoušení krajiny. Stav české krajiny se navzdory optimistickým očekáváním ze začátku 90. let příliš nezlepšil ani v době tržního hospodářství. Velké komerční stavby a dálnice ničí tradiční krajinný ráz naší země, zabírají ohromné rozlohy zemědělské půdy a tvoří migrační bariéry a pasti pro zvířata. Přehled hlavních příčin, které vedly k dnešnímu zoufalému stavu koroptví populace a nadále ohrožují její existenci, je uveden níže. Důležité je si uvědomit, že účinek působení těchto faktorů se často sčítá nebo dokonce násobí.

Faktory ohrožující populaci koroptve polní (Perdix perdix)

  • struktura krajiny (rozlehlé lány orné půdy a absence mezí i polních cest, chybějící živé ploty, křoviny a remízky)
  • způsob obhospodařování (sečení pícnin v období rozmnožování, nesprávný pohyb žacích strojů, rozorávání strnišť před zimou)
  • používání chemie (umělá hnojiva v nesprávném množství a pesticidy)
  • urbanizace krajiny (dopravní, obchodní, průmyslové aj. stavby – zabírání a fragmentace volné krajiny)
  • druh a intenzita predace (nekontrolovatelně přemnožení predátoři nižšího řádu, přemnožená divoká prasata, toulavé kočky a nehlídaní psi)
  • průběh počasí během roku (vlhkost a chlad v období vyvádění mláďat, v zimním období potrava pod ledovou krustou)
  • další vlivy: rušení při hnízdění a během zimy, aj.

ZDROJ: Wikipedie, Koroptnictví.cz

DESIGNED BY A4JOOMLA - POWERED BY MDJAY
TOPlist