BAŽANTI

Výskyt

Místem původu bažantů je Čína a jihovýchodní Asie, odkud se pomalu šířili až do západních částí Himaláje a Malé Asie. V počátku prvního tisíciletí byli lidmi pomalu rozšiřováni do Evropy, kde jsou nyní nedílnou součástí volné přírody. Vyskytují se od pralesů v tropické Asii až po lesy severní Evropy. Zdržují se nejčastěji na jejich okrajích hraničících s loukami nebo obdělávanými poli, v místech zarostlých bambusovým houštím nebo blízko vody na občasně zaplavovaných územích. Některé druhy bažantů byly dovezeny do Severní Ameriky, Austrálie i na Nový Zéland, kde se tito stali součásti místní fauny.

V České republice se můžeme ve volné přírodě nebo ve voliérách nejčastěji setkat s těmito druhy: bažant obecný, bažant diamantový, bažant královský, bažant stříbrný a bažant zlatý.

Popis

Jsou to ptáci velcí od 30 cm až do 50 cm, přičemž zhruba 45 cm jsou dlouhá ocasní brka. U bažantů je až na rod Crossoptilon silná pohlavní dvoutvárnost, samci jsou zbarveni jinak než samice. Mimo pestřejších barev mají i delší ocasní péra či korunku z peří na hlavě. Zobák mají krátký, ale vždy robustní. Jejich nohy jsou silné s prsty přizpůsobenými k hrabání i chůzi po zemi, mnohdy mají na nohou ostruhy. Křídla mají poměrně krátká a zakulacená, nejsou dobří letci. Převážnou část života prožívají na zemi, některé druhy dokonce na zemi i hřadují. Při vyrušení vzlétnou většinou prudce a hlasitě, ale jen nevysoko a nedoletí daleko, často před nebezpečím prostě utečou do houští.

Jsou to všežravci, jejich hlavní potravou jsou všemožná semena a plody rostlin i stromů, včetně mladých výhonku a pupenů trav, bylin i dřevin. Sežerou také nezanedbatelné množství drobných živočichů, které většinou vyhrabávají z měkké půdy nebo z pod spadaného listí.

Bažanti v průběhu roku žijí ve volných, různě početných hejnech. Jsou, až na rod Crossoptilon žijící v párech, převážně polygamní, kdy samec se páří se 2 až 8 i více samicemi. Před pářením probíhá obvyklý tok samců, předvádění naparáděného šatu i hlasitého volání, bývají často mezi nimi souboje o území i samice. Po spáření zájem samců upadá, o inkubaci vajec ve trávou vystlaném dolíku a další péči o vylíhlá mláďata se stará výhradně slepice. Mladá kuřata jsou druhý den schopna zobat a samostatně se živit, slepice je do doby než se zcela opeří zahřívá a ochraňuje před možnými predátory.

Význam

Bažanti patřili odedávna mezi lovnou zvěř, byli zabíjeni pro maso i pro svá krásná péra. V současnosti se ve "vyspělých zemích" zemích jejich lov zprůmyslnil, milionová množství v líhních odrostlých ptáků jsou každoročně postřílena brokovnicemi světových značek z rukou "milovníků" přírody.

Bažant obecný  (Phasianus colchicus)

Ačkoli nejde o ptačí druh, který by byl striktně vázán na polní krajinu, resp. primární nebo sekundární step, v oblasti střední Evropy jej můžeme zařadit spíše mezi polní druhy ptáků.

Vzhled

Samec (kohout) dosahuje délky 75 až 90 cm. Má obvykle tmavou, kovově lesklou zelenomodrou hlavu. Nápadné na hlavě jsou dva „růžky“ z prodloužených pírek a široce lysé, výrazně červené okolí oka. Samci některých poddruhů mají bílý „obojek“ na krku. Peří zespodu a svrchu těla je rezavě hnědé s purpurovým leskem. Některá pera na hřbetě mají bílé skvrny, pera na bocích pak černé skvrny. Ocasní pera jsou dlouhá, světle hnědá až rezavě hnědá s tmavými příčnými proužky.

Samice (slepice) je celkově menší a dosahuje délky kolem 60 cm. Má nenápadné šedohnědé skvrnité zbarvení. Ocas je hnědý s tmavými příčnými proužky.

Rozmnožování

Bažant obecný je polygamní druh. Kohout má obvykle 3 až 5 slepic. Polygamie je pro hrabavé ptáky, až na výjimky, typická. Brzy z jara probíhá tok samců s hlasovými projevy i bubnováním křídel. Samice vyhrabe a vykrouží tělem důlek v zemi, obvykle mezi trsy trávy, poblíž stromu nebo pod keřem. Do hnízda v zápětí snese vejce, která jsou nejčastěji jednobarevná – bílá až olivově zelená. O snůšku 8 – 15 vajíček i později vylíhlá kuřátka se musí slepice starat sama. Doba inkubace vajec trvá obvykle 22 až 27 dní. Ve stáří kolem 45 dnů jsou již mláďata plně vzletná. Po dvou měsících se mláďata zcela od matky osamostatní. Bažant obecný u nás hnízdí do nadmořské výšky 700 m. 

Potrava

Potravu bažanti sbírají ráno a později odpoledne. Přes poledne odpočívají v úkrytu. Kuřátka a mladí bažanti potřebují hodně hmyzu a jeho larev. Jedná se především o sarančata, kobylky, mravence, mšice, ale i pavouky a měkkýše. Potřebují také pravidelně pít. K vodě přicházejí většinou v dopoledních hodinách. Stravu jim zpestřují lístky různých bylin a měkké části travin. Dospělí bažanti se živí různými semeny, bobulemi, zelenými částmi rostlin, hmyzem, červy a měkkýši. Ve stravě se objevují také myši a mláďata hadů a ještěrek. U dospělých bažantů výrazně převládá strava rostlinná.

Pohyb

Druh je to stálý s celoročním výskytem bez výrazných přesunů. Chodí a přebývá na zemi. Na noc „hřaduje“ na stromech. Od jara do podzimu spí i na zemi. Létá zpravidla jen při vyplašení a na krátkou vzdálenost. Let je prudký, přímý s rychlými hřmotnými rázy křídel, prokládaný klouzavým letem. V otevřené krajině se setkáme s jednotlivými exempláři i s početnými volnými skupinami.

Hlas

Na zemi se samci ozývají ostrým dalece znějícím „kýry!“ s následným zabubnováním křídly. Ke hřadování vylétají na stromy s hlasitým a opakovaným „kyry, kyry, kyry, kyry,…“.

Hlas bažantího kohouta si můžete přehrát na webu Švýcarského ornitologického institutu.

Prostředí

Typickým evropským prostředím bažanta obecného je zemědělská krajina nížin a pahorkatin. Můžeme jej potkat ale také ve světlých lesích s bohatým keřovým patrem. Vyskytuje se hojně i na městských periferiích, především na nevyužívaných ruderálních plochách a v oblasti zahrádkářských kolonií. Kromě vysokých horských poloh se vyskytuje na většině území ČR.

Populace v ČR

Přestože se jedná o nepůvodní druh, který byl na našem území vysazen před asi 6 staletími z oblasti Kavkazu (přes Francii), přizpůsobil se dobře podmínkám středoevropské kulturní krajiny a populace je poměrně soběstačná. Umělé odchovy a vysazování bažantů v ČR jsou nutné především kvůli dostatečnému zazvěření honiteb, neboť jde o aktivně lovenou zvěř. Ale i kvůli enormnímu tlaku predátorů v degradované zemědělské krajině. Umělé odchovy pomáhají také znovu vytvořit populace bažantů v honitbách postižených povodněmi. Současnou českou populaci tvoří asi 150 – 300 tisíc exemplářů. Oproti minulosti se vlivem a kombinací více faktorů značně snížila.

Původní rozšíření

Bažant obecný je jedním z nejrozšířenějších bažantů. Původní areál rozšíření se prostírá od Kavkazu až do východní a jihovýchodní Asie. Rozšíření je ale ostrůvkovité. Některé poddruhy žijí jen na malém území značně vzdáleném od výskytu ostatních poddruhů. Např. na území Číny zůstali bažanti izolováni pouštěmi v oázách lesů rozmístěných i stovky kilometrů od sebe. Naproti tomu v souvislých zalesněných územích v jiných částech Asie dochází ke křížení poddruhů bažanta obecného.

ZDROJ: Wikipedie, Koropnictví.cz