ARDENSKÝ KŮŇ

Starobylé plemeno ardenských koní patří jak Belgii, tak Francii. Je to pravděpodobně přímý potomek prehistorických koní, jejichž pozůstatky se našly v Solutré; jisté primitivní rysy na kostře hlavy se zřetelnou hranatou nosní částí jsou ještě stále patrné na moderním plemeni. Ardenské koně znal jak řecký historik Herodotos, tak Julius Caesar; oba shodně oceňovali jejich tvrdost a životnost. Původně malí, rozložití koně z Arden byli nepochybně základem pro vznik velkých koní středověku.
Původ ardena nepochybně leží v západní Evropě. Jeho předky byli robustní a podsadití lesní koně, ať již tarpani nebo vyhynulý velký západní kůň, dosud paleontologicky přesně nedoložený. Arden patří mezi chladnokrevníky, teprve v 19. století byl vydatněji ovlivněn krví jiných plemen, jednak chladnokrevných belgiků, buloňských koní a peršeronů, nebo teplokrevnými koňmi včetně araba na straně druhé. Nepochybně právě arden patří k nejstarším západoevropským plemenům. Na kostře jsou ještě dobře dochovány primitivní rysy, hlavně těžká hlava s hranatou nosní částí. Na celkovém vzhledu koně se podepsaly poměrně drsné podmínky, jimž čelil robustností těla, poměrně hustou srstí, bohatou hřívou a ocasem a mohutnými rousy na nohou. To vše ukazuje, že kůň byl zvyklý odolávat tvrdým zimám se spoustou sněhu, jaké bývají v Ardenách dodnes.
Tisíce ardenů sloužily v první světové válce, kdy tito aktivní koně znovu prokazovali cenné služby při dopravě zásob, děl a munice. Ztráty během druhé světové války vedly k dovozu holandských a belgických hřebců, ale nyní už není zapotřebí dovážet cizí plemena a taková křížení jsou stále vzácnější. Dnes se arden chová především pro masný trh, i když se čas od času také užívá k těžkému tahu.

POPIS

Ardenský kůň je mohutný, svalnatý, s tvrdou konstitucí a velkou silou. Je mimořádně odolný, snáší nejtvrdší přírodní podmínky a v poměru ke své velikosti není ani na krmení příliš náročný. Je to plemeno neobyčejně dobromyslné a učenlivé, které se dá řídit i dětmi. Přitom velmi ochotně pracuje a vzdor své velikosti je poměrně dlouhověký.
Severní arden (trait du nord) je v kohoutku vysoký nejméně 160 cm, původní arden může být i nižší. Obvod hrudi má přes 2 m, minimální obvod holení je 25 cm. Mohutná těžká hlava má rovný profil, vystouplé očnice a poměrně nízké čelo, které zpravidla zakrývá bohatá hříva. 
Auxois je o něco menší než arden, ale stejně robustně stavěný, má delší, méně úhledné uši a pokud možno ještě hlubší hrudník. Krk je vesměs velice silný, klenutý, mocně osvalený a u hřebců má vysoký hřeben. Hřbet se díky své velké šířce zdá krátký. Široká záď je rovněž mocně osvalená, rozdělená žlábkem. Důležitá je kulatost zádě, která se leckdy zdůrazňuje přistřihováním nebo svazováním ocasu. Nohy všech ardenů jsou silné, mohutně osvalené, s dobrými klouby. Auxois má na nohách jen krátký rous, arden jej má mnohem bohatší a delší. Kopyta jsou ve srovnání s obrovským tělem malá, pěkně utvářená, nesmí být plochá. Zbarvení je bílé, obvykle je srst smíšená. Nejčastější jsou červení bělouši se světle plavou hřívou. Dnes se chovají i hnědáci nebo ryzáci. Auxois se chová nejčastěji jako hnědák, ale po přikřížení ardena se také objevují červení bělouši. Ryzáci se světlou hřívou jsou poměrně vzácní.
Jako všichni chladnokrevní koně jsou i ardeni velmi klidní, rozvážní, snadno ovladatelní, ale kupodivu i velmi učenliví.

VYUŽITÍ

Ardeni jsou tažná zvířata, která se zejména za 1. světové války osvědčila při tahání děl a těžkých zásobních vozů. Bohužel během války došlo k ohromným ztrátám, takže trvalo celá desetiletí, než se plemeno vzpamatovalo. Také 2. světová válka způsobila mezi těmito pracovitými koňmi s pevnými nervy velké ztráty. Za dvacet let po válce však již bylo možné chov opět zušlechtit a dnešní arden má již dobré vlastnosti svých původních předků.
Původně těžké tažné plemeno během 20. století pomalu pozbývalo svého původního určení. Pokud se vůbec používá k tahu, je to především z reklamních důvodů, jen výjimečně se objevuje v zemědělství nebo v lesnictví. Praktické využití tohoto typu našli ardeni v jiných zemích, hlavně ve Skandinávii, v jejich původní vlasti je bohužel cílem chovu tohoto starobylého a velmi kvalitního plemene v poslední době pouze masná produkce, protože rychle roste a brzy dospívá. K jistému oživení přispěla obliba rekonstrukcí historických bitev a turnajů, ale organizátoři jen zřídka věnují dostatečnou pozornost výběru správných typů koní. Za zmínku stojí i pokus Tima Severina zrekonstruovat křižácké tažení s originálním koněm, ardenským plavákem Cartym. Nutno ovšem přiznat, že Carty do Svaté země nedorazil. Na tureckém území musel být vystřídán lehčím místím koněm.

Zdroj: Horses Online