ALTAJSKÝ KŮŇ

Přirozeným domovem altajských koní jsou po mnoho století Altajské hory v jihozápadní Sibiři. Altajský kůň je jedním z mála původních plemen koní na Sibiři. Vyvinul se před dlouhou dobou a byl podstatně ovlivněn krutým kontinentálním klimatem. Tyto podmínky jsou typické pro horskou tajgu, jenž je domovem altajských koní. Začátkem 20. století bylo mnoho altajských koní kříženo s ostatními ruskými plemeny - donským koněm, ruským klusákem a polokrevníky. Následkem toho se zvětšil vzrůst koní, stejně jako pracovní schopnosti, ovšem na úkor původního plemenného typu. V polovině 70. let minulého století byl nad chovem altajských koní zřízen dozor a nejlepší koně byli seskupeni na chovné farmy - jednalo se asi o 680 klisen.
Kříží se s dalšími plemeny, kterým předává svoje kladné vlastnosti, jako je např. odolnost, zdraví, silná konstituce. V poslední době byla zaznamenána snaha vytvořit na základě altajských koní křížením s litevským a ruským chladnokrevníkem nové plemeno, které by disponovalo cenným genetickým základem altajských koní.
Chovatelská činnost u altajských koní je nyní rozdělena do tří skupin. První si dává za cíl chovat původní plemeno bez přílivu cizí krve. Pro chovatele dobytka byl vytvořen dobrý jezdecký kůň křížením s buďonovským koněm. Třetí skupina se zaměřuje na chov koní na maso - za tímto účelem se altajský kůň kříží s chladnokrevnými plemeny a masivními donskými hřebci. Kříženci ovšem zřídka zdědí oblíbenou tečkovanou barvu. Proto některé farmy, zabývající se chovem a křížením altajských koní, vybírají do chovu pouze jedince s touto populární barvou.
V altajské oblasti je mnoho altajských koní již s příměsí cizí krve, ale v některých regionech (Horní Altaj) lze ještě najít několik stovek originálních původních koní.

POPIS

Obvyklá výška v kohoutku je u hřebců 137 cm a u klisen 131 cm. Typický altajský kůň má hlavu středně dlouhou, velkou a poněkud hrubou. Krk je masivní, hřbet dlouhý a záď je dobře vyvinutá, osvalená a mírně skloněná. Nohy jsou krátké, korektně utvářené a spojené s tělem. Kopyto je velice odolné a většinou pravidelně utvářené. Srst je delší a hrubá. Mezi exteriérové vady občas patří strmá spěnka a špatný sklon hlezna. Obvod hrudníku u hřebců je 165 cm, obvod holeně 18,7 cm. U klisen je obvod hrudníku 160 cm a obvod holeně 17,2 cm. Barva je obvykle hnědá, černá, šedá, prokvetlá, ale nejoblíbenější je tečkovaná (hermelín). Altajský kůň je vysoce přizpůsobivý celoročnímu pobytu na pastvě v nehostinných podmínkách.

VYUŽITÍ

Altajský kůň byl dříve proslulý pouze jako výkonný nosný kůň, schopen unést až 150 kg v hlubokém sněhu a s nedostačující potravou. Později byl zušlechtěn na jezdecký typ při udržení výkonnostních schopností nosného koně.
Koně byli vždy důležití pro domorodce žijící v horských regionech, vyžadujících koně s odvážným a silným srdcem, plícemi, svaly, šlachami a velmi jistým a pevným krokem. Koně musí být schopni pohybovat se v každém terénu, po příkrých horských cestách, překonávat kamenité cesty a překračovat řeky s prudkým tokem. Altajský kůň se za dlouhá století vyvinul ve tvrdé zvíře, které je nepostradatelné pro lidi, jenž jsou na něm závislí.

Zdroj: Horses Online